V New Yorku otevřeli muzeum, které připomíná 11. září. Vzpomínky jsou stále bolestné, shodují se návštěvníci
Jen málokterá událost novodobé historie je tak živě zapsaná v paměti lidí po celém světě jako útoky na New York a Washington z 11. září roku 2001. Památku téměř tří tisíc obětí atentátů připomíná teď přímo na místě někdejších věží Světového obchodního střediska nově otevřené muzeum. Co si o něm myslí Newyorčané a ti, kterých se události dotkly nejvíc?
Vzpomínky, příběhy, obří části trosek zřícených mrakodrapů a osobní drobnosti – to vše desítky metrů pod zemí, nad kterou se tyčila někdejší „Dvojčata“. Nové muzeum je chmurnou připomínkou událostí, které má živě v paměti asi každý, kdo sem zavítá.
Kavárna a upomínkové předměty
„Pocit ztráty, člověk si na prvním místě klade otázku, proč se to všechno muselo stát,“ zamýšlí se jedna z prvních návštěvnic z řad běžné veřejnosti, 24letá Rien.
„Doufám, že výstava pomůže hlavně rodinám a pozůstalým zacelit rány, které jim útoky způsobily. Muzeum je podle mě vkusné, ale trochu moc turistické. Kavárna, upomínkové předměty – to je podle mě moc. Myslím, že by se tu nemělo vydělávat, ani pro potřeby muzea,“ domnívá se rodilá Newyorčanka Ruby.
Zatímco jedni památník považují, jako Carolyn Detersová, za cestu k překonání kolektivního traumatu, které atentáty pro celou Ameriku znamenaly, pro jiné je pokračováním dramatu, které by raději nikdy neprožili.
Hasič Bill Ingram strávil v troskách 11. září 2001 i mnoho následujících dnů, během kterých pomáhal s identifikací obětí. Dovnitř muzea se podle svých slov v dohledné době nechystá. Vzpomínky na události a zesnulé kolegy jsou i po téměř 13 letech příliš bolestné.
Svědectví za 350 miliónů dolarů
Také Steve Kandell je jedním těch, kdo 11. září nevnímají na prvním místě jako katastrofu globálních důsledků, ale jako rodinnou tragédii, která život navždy vychýlila jiným směrem.
V útrobách Světového obchodního střediska zahynula jeho sestra. Steve a jeho rodiče neměli nikdy možnost se naposledy rozloučit, ostatky mnoha obětí – včetně Stevovy sestry – se nikdy nenašly, nebo se je nepodařilo identifikovat. Dnes jsou uložené v části muzea, která je přístupná jen pro pozůstalé, jen kousek od davů návštěvníků.
„Je to divné a zvláštní, hlavně pro pozůstalé. Na jedné straně je tu hrozná věc, která se stala vám a vaší rodině. A pak je tu katastrofa, která se ‚přihodila‘ celému světu. Jsou to dva momenty, které spolu nemají vůbec nic společného a které nejde nijak sladit dohromady,“ říká Steve Kandell.
„Muzeum ve mně v podstatě umocnilo pocit, který mám od začátku – že reakce na útoky vždycky byla, je a bude do jisté míry mimo kontrolu. Myslel jsem si, že mě výstava rozzlobí. Ale to se nestalo, vlastně ji považuju jen za další důkaz toho, jak je odpověď na atentáty divná – je to svědectví za 350 miliónů dolarů,“ podotýká novinář Steve Kandell.
Zdůrazňuje ale, že chápe, že mnoho dalších lidí může vidět vše úplně jinak.
„Nemám nic proti tomu, že muzeum existuje. Mnoho lidí ho považuje za důležité, jinak by nevzniklo. Navíc – lidé mají na věc různý názor, a to je přirozené a normální. Na tom, jak památku obětí nejlépe uctít, se často není schopná dohodnout jedna rodina. Jak by potom mohly mít stejný názor tisíce pozůstalých,“ vrtí hlavou Steve.
Mnozí návštěvníci muzea – ať už Newyorčané, nebo ti, kdo se stali svědky útoků skrze televizní obrazovky – se shodují v jednom: návrat do klíčových momentů 11. září 2001 ve všech vyvolává podobné pocity zármutku a ztráty, pro kterou neexistuje žádné vysvětlení.
