Mohl hokejový šampionát změnit diktaturu v Bělorusku?

29. květen 2014

Bělorusko má za sebou organizaci největší sportovní a společenské akce v dějinách země - hokejový šampionát. Fanoušci, hráči, diváci byli z turnaje a Běloruska nadšení.

Byla to ale jen fasáda? Co se ukrývá za hokejovými kulisami? Jaké je Bělorusko doopravdy? Země, kde vládne tvrdý autoritářský režim, kde se političtí oponenti zavírají do vězení a kde se stále uplatňuje trest smrti. Může turnaj postsovětskou republiku změnit?

Nebýt běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka, hokej by nebyl v Bělorusku tak populární. Právě Lukašenko je v Bělorusku hokejistou číslo jedna. On tento sport miluje, sponzoruje a světový šampionát bere jako skvělou propagaci své země.

Mnozí ale tuto hokejovou horečku kritizují, tak jako třeba aktivistka Marina Homič, která vyzývala k bojkotu turnaje. Ale nesouhlasí s ní například ekonom Jaroslav Romančuk, který by si spíše přál, aby bylo co nejvíce kontaktů mezi Bělorusy a zahraničními fanoušky, protože to může změnit myšlení a hodnoty Bělorusů.

Čtěte také

Alexandr Lukašenko řekl během zahajovacího ceremoniálu, že turnaj se stal největším národním projektem. Přál by si, aby se image jeho země v zahraničí zlepšila. „Organizace hokejové akce ale nezvýší prestiž naší země, pouze zlepší PR prezidenta Lukašenka," dodává opoziční aktivistka.

Zahraniční hokejoví fanoušci byli z turnaje a z Běloruska nadšení. Informace o tom, jak si režim hlídá své kritiky a jak je zatýká i během šampionátu, se k nim nedostaly. Rádi by jim to řekli v organizaci Viasna, která monitoruje lidská práva v Bělorusku. „Momentálně je za mřížemi a bylo odsouzeno jednatřicet lidí, opozičních aktivistů," říká Tatjana Reviaka a dodává. „Obvinili je z výtržnictví a nebo z neuposlechnutí příkazu policisty. Většina z nich dostala okamžitý maximální trest, pětadvacet dnů."

02238693.jpeg

Jedním z vězňů svědomí je i Eduard Lobau, vůdce studentské organizace. V roce 2010 dostal čtyři roky za zbití náhodného chodce. Byla to ale zřejmě provokace tajných služeb. Jeho matka nepočítala s tím, že by ho mohl prezident Lukašenko před turnajem omilostnit: „Ne. To mě vůbec nenapadlo. Naopak jsem čekala, že zatknou bez příčin další mladé lidi, což se potvrdilo. Nečekala jsem, že syna propustí."

Nejznámějším politickým vězněm je Ales Bjalacki, několikrát nominovaný i na Nobelovu cenu míru. Za jeho propuštění bojoval také Václav Havel. Za mřížemi bude ještě dva roky.

„Chtěla bych, aby fanoušci a hokejisti neviděli jen krásy města a radovali se z turnaje. Chci aby zároveň věděli, do jaké země přijeli. Že se tady trestají lidé za jiný názor," říká mi manželka Alese Bjalackého. Přinejmenším hokejista Michal Vondrka to ale ví. „Vládne tady Lukašenko a lidi si toho moc netroufnou. Není to Severní Korea, ale určitě to není stát, kde si může každý dělat co chce."

Čtěte také

Bělorusko zůstává jedinou evropskou zemí, která uplatňuje trest smrti. Zbytek Evropy proti tomu dlouhodobě protestuje, ale prezident Lukašenko trvá na svém. I přesto, že některé verdikty vyvolaly v minulosti pochybnosti. Prezident Alexandr Lukašenko podepisuje všechny rozsudky.

Popravy v Bělorusku kritizuje i česká ambasáda v Minsku, jak potvrzuje zástupkyně velvyslance Dagmar Novohradská. „Ten samotný proces je velmi nehumánní. Popravovaní jsou stříleni do zátylku zhruba dvě minuty poté, co se dozvědí, že jim prezident neudělil milost," říká diplomatka. „Místo pohřbení těla se příbuzným nezveřejňuje, těla se nevydávají a datum popravy je tajné," popisuje Andrej Paluda, který vede v Bělorusku kampaň proti popravám.

Andrej Paluda, koordinátor běloruské akce Ne trestu smrti

„To pak vzbuzuje mnoho otazníků. Například příbuzní obětí žijí v naději, že odsouzení jsou pořád naživu. Nevěří, že je popravili," upozorňuje paní Reviaka z organizace Viasna.

Prezident Lukašenko slibuje, že zruší trest smrti, až popravy odmítnou ve Spojených státech. Navíc většina Bělorusů trest smrti podporuje.

Na zimním stadionu Bělorusové hokejové zlato nevybojovali. Ale v barech a restauracích jsou Bělorusové aktuálními mistry světa. Ve spotřebě čistého lihu na osobu za rok totiž podle nejnovějších údajů Světové zdravotnické organizace vedou.

Čtěte také

„Za nadměrné pití alkoholu může stres, čím dál větší nároky na člověka, problémy doma i v práci. A také nedostatek jiné zábavy," říká mi primář Centra pro léčbu závislostí v Minsku. Ročně vypije každý Bělorus sedmnáct a půl litru čistého alkoholu. „V průměru až jedna čtvrtina alkoholiků jsou ženy. To je zcela nová tendence v posledních letech," všimla si terapeutka Taťána Plaksová. Politici teď chtějí například prosadit zákaz prodeje alkoholu osobám mladším jedenadvaceti let.

Běloruské úřady oficiálně nezveřejnily, kolik peněz za organizaci stát utratil. Kolik stály nové hotely, hokejové haly nebo silnice. Na peníze se v tomto případě nehledělo.

V zónách pro fanoušky jsou desítky pivních stánků. Čepovat se ale smí jen běloruské značky, zahraniční jsou během turnaje zakázané

„Státní moc nepochybně chtěla ukázat pouze jednu stránku naší země. Ale ten kdo chtěl poznat naši reálnou situaci, tomu turnaj nepomohl," upozorňuje Tatina Reviaka z lidskoprávní organizace Viasna.

Bělorusové se upřímně radují z toho, že jejich mistrovství je historicky nejnavštěvovanějším a překonalo deset let starý rekord z Česka. Na zápasy do Minsku jezdili lidé z celé země. „Pro Bělorusko je to obrovská událost. Hodně dětí si najednou oblíbilo hokej a třeba v tom budou sportovně pokračovat," přál by si jeden z organizátorů.

Marek Sýkora, který několik sezón trénoval místní Dynamo Minsk, ale nevěří, že se nově postavené stadiony po celé zemi zaplní nejmenšími hokejisty. „Nevyužijí se, protože jim se nechce pracovat s mládeží. Oni bych už chtěli přijít k nějakému družstvu dospělých. Ale k mužstvu, kde budou peníze a které bude vydělávat. To je zajímá na prvním místě."

Zahraniční fanoušci dali hlavně na první dojem. Líbilo se jim, jak je v Minsku čisto a že Bělorusko je vlastně sympatická země. Žádná sportovní událost ale nepřebije fakt, že v Bělorusku panuje velmi tvrdý, autoritářský režim. A turnaj to nezmění.

autoři: pev , sch
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.