Luboš Palata: Jaruzelski, muž za černými brýlemi

Setkali jsme se o téměř čtvrtstoletí později. V ošuntělé, ale dostatečně vojenské budově naproti stalinskému Paláci kultury v centru Varšavy. Wojciech Jaruzelski neměl už na sobě uniformu, nýbrž sako, ale ty tmavé velké brýle měl pořád.

Nikdo z nás u těch černobílých televizí jsme ale v těch osmdesátých letech nevěděli, že ty brýle musí nosit proto, že v mladosti málem oslepl, když celou jeho polskou šlechtickou rodinu poslal Stalin v roce 1941 po okupaci východní poloviny tehdejšího Polska do vyhnanství na Sibiř.

Jeho otec, který v roce 1920 bojoval proti bolševikům ve slavné bitvě pod Varšavou, v gulagu zemřel. Jaruzelski jako mnoho jiných Poláků unikl ze sibiřského gulagu jen tak, že se přihlásil do polské východní armády, s kterou došel k Odře a Nise.

Čtěte také

Z našeho dlouhého rozhovoru mi nejvíc zůstala v paměti pasáž, v níž Jaruzelski vyjádřil svůj obdiv k Česku. "Vy jste byli vždy civilizovaná země, mnohem více než Polsko. Pamatuji, jak mi můj otec vyprávěl, jak byl v Čechách na jednom statku, kde nejen měly dřevěné podlahy, ale po obědě si dcera statkáře odložila rukavičky a zahrála společnosti na klavír. Něco takového u nás bylo nepředstavitelné," říkal Jaruzelski a na jeho vojensky strnulé tváři se objevil malý úsměv.

Jako generál a později ministr národní obrany dělal různé nedobré věci, například za něj jako ministra se Poláci účastnili srpnové invaze vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 do Československa. Nechal armádu střílet i do dělníků, kteří v roce 1970 povstali proti komunistům. Neřešil to, byl voják, byť za tu invazi se nám Čechům a Slovákům později veřejně omluvil.

Jaruzelski se však nikdy nepřestal trápit tím, že provedl v roce 1981 vojenský puč a vyhlásil stanné právo. Neustále se vracel k tomu, že tím prý zabránil daleko horšímu, sovětské invazi. "V Polsku by z toho byly řeky krve. To jsem nemohl dopustit," opakoval i mně generál. Historici ale jeho verzi většinou nepotvrzují.

Jurij Andropov s Wojciechem Jaruzelskim v roce 1982

I když i stanné právo přineslo desítky obětí, neutopil Jaruzelski Solidaritu a polskou demokracii v krvi, ani neposlal její vůdce do tvrdého kriminálu, jen do poměrně snesitelné internace a ještě ani tam ne na dlouho. Málo se ví, že do internace šli tehdy i mnozí tvrdí komunisté.

O sedm let později začal generál Jaruzelski cestu Polska a Poláků ke svobodě a demokracii, cestu, z níž neuhnul, aby se pak na přelomu totality a demokracie stal na chvíli polským prezidentem.

Jaruzelski byl nepochybně voják, polský vlastenec a statečný muž. Bez ohledu na to, že na mnohé z toho, co udělal, můžeme dnes pohlížet jako na zločiny. K jeho pátečnímu státnímu pohřbu lze jen dodat, nechť jeho činy rozsoudí Bůh. Ostatně, před smrtí se generál Jaruzelski, o němž se vždy tvrdilo, že je ateista, vyzpovídal knězi.

Hezký víkend vám přeje váš Luboš Palata.