Ivan Štern: Sýr, Sýrie a ministr zahraničí Steinmeier

„Pan ministr není popleta,“ opáčila ozvěna z libanonského Bejrútu, kam pan ministr Steinmeier vyrazil na návštěvu. „Za těmi třiceti tisíci syrskými uprchlíky, které Německo přijme, si pan ministr stojí,“ zarputile pokračovala, majíc na mysli Steinmeierovo vystoupení na tiskové konferenci, pořádané společně s libanonským ministrem zahraničí.

„Pan ministr to celé zmotal,“ trvá na svém berlínské ministerstvo. „V úmyslu máme přijmout uprchlíků nanejvýš dvacet tisíc! A nejen ze Sýrie!“ A pronesená slova doprovodilo směrem na jihovýchod nepublikovatelným gestem.

„Ministerstvo neví, co říká,“ pošklebuje se ozvěna nesoucí se přes Středomoří na severozápad. „Pan ministr na místě zjistil, že občanská válka v Sýrii vyhnala z domovů do ciziny už čtyři milióny Syřanů. Pana ministra hanba fackovala! Fackovala o to víc, když zvěděl, že jen v Libanonu jich je víc než milión. Na čtyři Libanonce jeden uprchlý Syřan. Tak k těm dvaceti přihodil dalších deset tisíc.“

Berlínské ministerstvo zahraničí jen nespokojeně potřáslo hlavou, cosi nesrozumitelně zamumlalo – nesrozumitelně zamumlat si ostatně může dovolit jen ministerstvo v zemi, kde platí služební zákon – a temně prohlásilo: „Až se pan ministr vrátí, tak si to všechno jako chlap s chlapem vyříkáme.“

Steinmeierovi přispěchal na pomoc šéf ministerstva pro rozvojovou pomoc Gerd Müller z bavorské CSU. „Imigrační politika v Evropě je všem trnem v oku a míra připravenosti evropských států ujmout se uprchlíků je doslova nestydatá!“ Jeho úřad na rozdíl od Steinmeierova přičinlivě přitakával, šoupaje při tom nohama. Patrně proto, že pan ministr Müller dlel v Berlíně, a ne kdesi na cestách.

Syrští uprchlíci v Libanonu|foto: ČTK/AP, Bilal Hussein,ČTK

Znechucená je i Evropa: „Co nám co má Steinmeier co připomínat nějakou Sýrii!? Máme za sebou konečně jedny volby plné nadějných příslibů… Hlavně mladá Le Penová! Tu čeká budoucnost! A náhle tohle nadělení! Jestli je něco nestydatého, tak přičmoudlíci, co koukají, kde by v Evropě něco urvali.“

„No a co na to česká kotlina?“ ptá se věčně neukojený český tazatel.

Nú, česká kotlina …! To je zatrachtilá otázka! Sýrie!? Nemaže se to náhodou na chleba?