Střítež je místem, které ještě zdaleka nevydalo všechna tajemství
Pojedete-li z Mohelnice přes Újezd a Líšnici do Vranové Lhoty, za Vacetínem míjíte odbočku ke střítežské myslivně. Cestu autem sice znemožní závora, k cíli se však dá dostat snadno pěšky. Na nevelkém odlesněném prostoru stávala v dávné minulosti vesnice Střítež.
Odborná literatura uvádí, že v minulosti patřila spolu s dalšími vesnicemi ležícími mezi Svinovem a Rovní k panství hradu Vraní Hora u Vranové a později, když hrad zpustl, ke tvrzi ve Vranové Lhotě. Osudy vesnice od roku 1351, kdy přecházela od jednoho vlastníka ke druhému, můžeme spolehlivě sledovat. Vždy je však v pramenech uváděna pouze vesnice.
Přesto jsou odborníci na základě terénního průzkumu a povrchových archeologických sběrů přesvědčeni, že ve Stříteži stávala také tvrz. Za střítežskou myslivnou na nevelké oválné vyvýšenině o rozměrech 9 a14 metrů, která je dodnes znatelná, stávalo sídlo chráněné těžko přístupným podmáčeným terénem. Jeho existenci opírají o nálezy středověké keramiky objevené při úpatí tvrziště ve směru k rybníčku, který se dochoval v nejnižší části sníženiny.
Zánik vesnice ve druhé polovině 15. století nám potvrzují také písemné prameny. Pravděpodobně zde stával i kostel. Důkazem je kámen považovaný za románskou křtitelnici. Byl vykopán na zahradě za střítežskou myslivnou už v 60. letech 19. století revírníkem Vykydalem a dnes je součástí expozice muzea v Mohelnici.
Existenci farního kostela ve Stříteži, jehož nezbytným atributem byla křtitelnice, podpořil jiný nález. V blízkosti křtitelnice vykopal revírník Mayer v roce 1883 množství lidských kostí, které nasvědčují, že se zde kdysi také pohřbívalo. Kdy kostel zanikl, dnes už bohužel nevíme, stejně, jako netušíme, komu byl zasvěcen a která vrchnost nad ním držela patronátní právo.
Roku 1567 byla Střítež koupena městem Mohelnicí a přeměněna v její lesní statek. Centrem hospodářství se stal jediný dům, který na místě někdejší vsi zůstal. Z něj byla vytvořena myslivna, která zde stojí dodnes. Okolní lesy jsou hluboké a krásné. Jsou domovem mnoha druhů zvěře a ptáků a najdeme zde zákoutí, kam lidská noha vstoupí jen zřídka. Snad i proto právě tady vyrostla asi nejslavnější liška našich literárních dějin, přestože je její domov neprávem umístěn do bílovických lesů u Brna.
Na polesí v nedalekém Veselí praktikoval roku 1899 jako myslivecký mládenec později známý malíř Stanislav Lolek. Zdejší hajný Kořínek mu vyprávěl příběhy liščete, které si kdysi přinesl domů a na jeho základě vznikl soubor kreseb, pro které psal Rudolf Těsnohlídek příběhy o lišce Bystroušce.
Mezi kulturní památky je nyní zařazen také soubor křížové cesty a kaple Panny Marie, který je podle odborníků posledním odkazem na stále živý kult Panny Marie Střítežské. Jednotlivá zastavení křížové cesty pocházejí z roku 1840. Jsou zhotoveny z maletínského pískovce a výjevy na nich zobrazují poslední okamžiky života Ježíše Krista. Původní obrazy z plechu byly ze sloupů odcizeny, a tak byly na začátku 21. století nahrazeny novými obrazy s pašijovou tematikou od regionálního malíře Petra Herziga Dubického.
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
