I přes společnou minulost žijí dnes Češi a Rakušané spíš vedle sebe

1. leden 2015

Kdysi jsme byli součástí jedné monarchie. Dnes jsou Češi a Rakušané vzájemně sousedy, dobrými turistickými hosty, ale jeden pro druhého i cizinci.

Dvacet pět let po sametové revoluci se nezdá, že by společné vztahy zatěžoval nějaký výrazný problém, navzdory dlouhému období, kdy se směrem k Vídni mluvilo jen o jaderné elektrárně Temelín nebo o Benešových dekretech. Přesto mají vzájemné kontakty spoustu nevyčerpaných rezerv a na mnoha místech česko-rakouského pohraničí přetrvává i jazyková bariéra.

Jsou dnes Češi pro Rakušany vůbec zajímaví, a jaké renomé si čeští návštěvníci stihli v Rakousku udělat za poslední dvě dekády? A co si naopak Rakušané myslí o svých sousedech, nejen o Češích, ale třeba také o Slovácích? Jak nás jižní sousedé vidí, kde jsou rezervy vzájemných vztahů a jak to udělat, abychom žili spíš "spolu" než "vedle sebe"?

Rakouská spolková země Štýrsko, vesnička Wenigzell. Hospoda je plná hostů, a majitel Ernst Sedlak roznáší svoji specialitu - obří pocukrované meruňkové buchty, které impozantně trůní na talíři. Servíruje je s vanilkovou omáčkou, ovšem vzhledem k velikosti buchty, je omáčky trochu víc, asi tak půl litru. Česká buchta uprostřed Rakouska, to chce malé vysvětlení, ostatně české příjmení pana Sedlaka leccos naznačuje.

Předkové pana Sedlaka pocházeli z Čech, recept na buchty zas do rodiny přinesla jeho manželka, taky s českými kořeny. To je příběh, který se v Rakousku objevuje v bezpočtu variací. Česká jména na vývěsních štítech obchodů ve Vídni, jako třeba Hawelka nebo Hrdliczka zná každý.

Cedule upozorňující na vídeňskou kavárnu

Na hranici u Znojma, kde by se česko-rakouské návštěvy měly správně obejít i bez hotelů, to sousedé mají k sobě kousíček. Nepamatuji se, že by u tohohle stolu seděl někdy nějaký Čech, říká Sepp ve vinném sklípku nedaleko rakouského města Retz. Česká hranice je na dohled.

Je tady spousta aut s českou poznávací značkou. Přímo sem Češi nikdy nezajdou, chybí tu ten obyčejný lidský, sousedský kontakt, stěžuje si Sepp. Logicky za to může jazyková bariéra. Vídeňačka Karin, která na vinicích tráví kus dovolené, vidí i další důvod, proč naopak Rakušané nejezdí často na českou stranu.

U vás máte strašně drahé veltlínské zelené, tady ho seženeme i za polovinu, říká v narážce na klíčovou vinnou odrůdu, která se pěstuje na rakouské straně hranic. Ale v tomhle ten zakopaný pes nebude.

Bufet v městečku Litschau je polepený českými nápisy, jako "Otevřeno" nebo "Káva malý" či "Káva míchat". Jazykové chyby čeští turisté odpustí, když sem ovšem přijedou. Majitelka kiosku říká, že se tu celkem často zastavují čeští cyklisté.

Jak se na české hosty dívají tam, kde jich je už dávno víc než dost? Češi tu mají dobré renomé, říká instruktor školy potápění Florian z pobřežního městečka Unterrach u Atterského jezera: „Často využívají naši plničku tlakových lahví, kde si doplňují dýchací směs. Dostanou od nás klíč a můžou přijít, kdy chtějí. Řada z nich umí německy nebo anglicky, v případě nouze se vždycky domluvíme rukama nohama.“

Mapa Rakouska-Uherska (1914)

Rakousko má vůči českým turistům i oficiální postoj, a to velmi vstřícný. Strategie rakouské národní centrály cestovního ruchu doslova říká: Český host je spíše zdrženlivý, vyhýbá se konfliktům a svou dovolenou v Rakousku tráví aktivně. Rozhodně nestrpí, když s ním budete jednat jako s návštěvníkem "druhé kategorie".

Češi mají rádi dobré internetové připojení, uvítají, když v hotelu uslyší pár českých slovíček a potěší je, když jim Rakušan pochválí úspěchy hokejového týmu. Podle stejného dokumentu naopak Češi považují Rakousko za harmonickou a bezpečnou zemi jako stvořenou k odpočinku a vstřícnou k rodinám.

Na českou klientelu v Rakousku dávno necílí jen čistě české penziony. Webové stránky v češtině mají některé rakouské hotely, národní parky, lyžařská střediska i turistická sdružení. Češi jsou pro Rakousko šestou nejvýznamnější skupinou zahraničních návštěvníků, v rámci střední Evropy pak tou vůbec nejvýznamnější.

Rakušané se přesto nespoléhají na to, že se krásná krajina českým návštěvníkům nikdy neokouká, ale snaží se hosty z Česka lákat pořád na nové nabídky - ať už jsou to adrenalinové atrakce, nové cyklostezky nebo třeba slevové regionální karty.

autoři: vob , sch
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.