Pracovat ještě neznamená bydlet: Byznys s bydlením chudých v Česku
Přibývá chudých zaměstnaných, kteří nemají kde bydlet. Obce, které kdysi rozprodaly své byty, jich teď mají pro sociálně slabé málo. Ti jsou pak odkázáni na soukromníky.
Jedna miliarda korun, kterou ročně stát rozdá na příspěvcích na bydlení tak končí hlavně v kapsách majitelů ubytoven.
„Téměř vždy jsou nájmy pro chudé vyšší než místní průměr,“ uvedl v Ranním Plusu Martin Šimáček z Agentury pro sociální začleňování.
Mezi chudé klienty obchodníků s bydlením patří jednak Romové, ale také lidé, kteří normálně fungují ve společnosti, ale bez dávky na podporu bydlení by se neobešli: senioři, samoživitelé a řada chudých zaměstnaných.
Byznys s bydlením chudých se v České republice se rozmáhá, jak potvrzují mnohé studie.
„Dramaticky přibývá ubytoven, na druhou stranu mnoho chudých bydlí mimo ně, v podstandardních typech nájemního bydlení,“ vysvětlil Šimáček.
Podle něj u nás chybí zákon o sociálním bydlení, který by definoval povinnosti na straně státu nebo obcí ve smyslu zajištění bydlení pro ty, kteří vypadávají z trhu s bydlením. „Je tu ale celá řada dávek, které to trochu zajišťují, a sanují tento nedostatek sociálního bydlení.“
„Cyklí se tu nedostupnost práce, nedostupnost bydlení a nevhodná struktura vyplácení dávek,“ shrnul Martin Šimáček.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
