V Irsku se válčí o jídlo! V první linii stojí poctiví farmáři a řezníci proti diskontním supermarketům

Červené maso, to je vášeň! A pokud si chcete udržet lásku k jehněčímu masu, rozhodně nedávejte jehňátkům po narození jména, ale jen je číslujte… To je jeden z moudrých postřehů, které jsem pochytil od irských zemědělců. Jehněčí, ale taky hovězí mám moc rád, a tak jsem byl na Zeleném ostrově ve svém živlu. Jen je mi líto, že v konkurenci diskontních supermarketů poctiví farmáři i autentičtí řezníci skomírají.

Na ovce a čerstvě narozená jehňata farmáře Andrewa Maloneyho je radost pohledět. Na 200 hektarech kvalitních pastvin u města Edenderry se na nás očíslovaná zvířata dívají se značnou nedůvěrou, i „irský jehněčí Jágr“ s číslem 68.

V Irsku, kde byli lidé kdysi vděční za brambory ve slupce, je maso „trendy“ záležitostí. Kvůli dopadům krize si však Irové čerstvou jehněčí kotletku nebo pořádný flák hovězího rumpsteaku nemůžou dopřát tak často, jak by si přáli.

Chov bez dotací? To by si lidé maso nejspíš nemohli vůbec dovolit, tvrdí farmář

„Místní nebo bioprodukty jsou o 20 procent dražší. V současné době není pro tohle kvalitní maso úplně fungující trh. Lidi by si ho rádi kupovali, ale většinou sáhnou po levném kuřecím nebo vepřovém mase,“ vysvětluje farmář Andrew Maloney.

Čtěte také

„Já teď dostávám 3 eura 90 centů za kilo u dospělých ovcí. U krav je v závislosti na kvalitě masa výkupní cena 3 eura a u býků 3,50 eura,“ pokyvuje hlavou Andrew Maloney, který situaci irských farmářů považuje dlouhodobě za neudržitelnou.

A farmář dodává: „Takzvaná jednotná platba, tedy přímé dotace z EU, zajišťuje laciné jídlo pro Evropu. Kdyby zemědělci měli dostávat tolik peněz, kolik je chov zvířat skutečně stojí, lidé by si maso nejspíš nemohli vůbec dovolit.“

Na farmě pobíhá i jehně s číslem Jaromíra Jágra

Farmáři si tak musí poradit sami. „Asi stovka farmářů má mezi sebou dohodu, že jehněčí maso prodává společně. Náklaďáky z jatek svážejí jehňata každý týden. Díky tomu dostáváme malinko lepší cenu, možná o tři čtyři centy na kilogram,“ vysvětluje Andrew Maloney.

Kulinářský „zločin“? Prý hotová jídla v obchodních domech

Řeznictví Buckley‘s v centru Dublinu je jedním z nejhezčích, které jsem kdy viděl. Člověk tu řeší spíš dilema, co nekoupit, než co koupit. Zdejší maso velmi chutnalo už spisovateli Jamesi Joyceovi, který to neopomněl zmínit v jednom ze svých stěžejních děl, Odysseovi. Majitel Paddy Buckley je trochu bručoun. Možná od přírody, možná vinou současné situace…

„Loňský skandál s koňským masem znamenal krátkodobý návrat zákazníků do klasických řeznictví, ale skoro to nestálo za řeč,“ stěžuje si svérazný řezník.

Řeznictví Buckley‘s v centru Dublinu člověka prostě uchvátí

„Supermarkety tady v Irsku posledních 12 měsíců dělají obrovskou reklamu na diskontní ceny masa a tomu my prostě nemůžeme konkurovat. Není to férová obchodní soutěž, my si nemůžeme dovolit 33procentní slevy,“ mračí se Paddy Buckley a člověk je skoro rád, že v tu chvíli v rukou žmoulá tvídovou čepici a ne topůrko řeznické sekery.

Paddy nadává hlavně na konkurenci v podobě mraženého novozélandského jehněčího a na kulinářský „zločin“, kterým jsou podle něj hotová jídla v obchodních domech.

Čtěte také

„V Buckley‘s tvoří asi 90 procent stálí zákazníci, kteří k nám chodí každý týden. Teď jsou tady v jediné ulici tři řeznictví, ale není to tak dlouho, co jich tu bylo 20, ne-li víc. Tohle bývala hlavní ulice irského obchodování s masem,“ stýská si Paddy.

Raději jednou za měsíc do drahé restaurace než každé dva roky nové auto

„Raději si připlatím za kvalitu, než abych chodil do různých supermarketů, kde péče o jídlo postrádá ‚srdíčko‘,“ vysvětluje mi Jiří Havlíček, který je manažerem v luxusní dublinské restauraci One Pico.

Čtěte také

V téhle restauraci vám připraví delikátní hovězí a jehněčí maso podle moderní irské kuchyně s francouzským „twistem“. Hosté prý žádají irské produkty a ptají se na původ masa, a to nejen po nedávném skandálu s koninou.

„Chtějí vědět, kdo je náš dodavatel, kdo je náš řezník, z které části Irska hovězí pochází, jak dlouho zraje,“ upřesňuje Jiří Havlíček.

Podle Jiřího Havlíčka se najde hodně Irů, kteří si radši zajdou jednou měsíčně do drahé restaurace na kvalitní maso, než aby si co dva tři roky kupovali nové auto. Pro Andrewa a Paddyho je ale takových lidí pořád moc málo.

autor: Jiří Hošek
Spustit audio