Eva Kadlčáková: Každý den potěšení

Tak například – v pondělí si vyšetříme čas na cestu k vodě, báječně si zaplaveme, protáhneme kosti. Natáhneme se na sluníčku a jen nasáváme. Sosáme energii, teplo, vláhu. Co víc pro sebe můžeme udělat?

No, kupříkladu si v úterý zajít na kosmetiku. Jistě je nás víc, pro které je kosmetika, masáž zad anebo kadeřník časovým a někdy i finančním nadstandardem. Dovolme si jej právě dnes!

Středa… vyvolává různé asociace. A ty mohou být někdy hodně příjemné. Jindy ale i nevítané a nepříjemné, pročež: vyžeňme partnera z ložnice a užijme si ji jen a jen pro sebe. S potěšením a v klidu si celý večer čtěme knížku. Nakonec u ní usněme a vychutnejme si ničím nerušenou noc, kdy vedle nás nikdo nechrápe a celý pokoj, tak jak večer hezky vypadal a voněl, vypadá a voní i ráno...

Ve čtvrtek si pěkně pospěme. Je-li to možné. Slastně, plánovitě, s vypnutým mobilem. U snídaně v župánku si pak můžeme udělat další čárku. Dneska máme splněno.

Na pátek si objednejme hlídání, vyražme s kamarádkou na víno a když se nám nebude chtít domů, tak i zatancovat! A až se budeme vracet nad ránem v dešti, zkusme si zout střevíčky! Nevěřili byste, kolik radosti vám způsobí taková ptákovina, jako bosé capkání v kalužích a rozstřikování vlažné vody čerstvého letního deště! A navíc vás při tom bláznovství skoro nikdo neuvidí. Tři potěšení v jenom tahu! Víc blaženosti, než jsme doufali.

V sobotu udělejme radost nejenom sobě, ale i druhým: upečme buchty. Tvarohové, makové, povidlové… co kdo rád. A pěkně v rodinném kruhu si jimi nacpěme břicha! Ne jeden kousek, jako vždycky. Čtyři kousky, pět! Jednou za čas se to může a jedná-li se navíc o naše dnešní potěšení, pak se to i doporučuje!

Na neděli je nejlepší neplánovat nic a dopřát si potěšení z nicnedělání. Milá rodino, dnes dopoledne se budu koukat na pohádky a potom se jde na oběd do restaurace! Platí tatínek...

No, nebylo by to báječné? Bylo, je to báječné! Praktikuji pravidlo „každý den potěšení“ od poloviny prázdnin a nemohu si je vynachválit. Našla jsem spoustu skrytého času pro sebe, vyčistila si hlavu, načerpala sílu, zvedla si sebevědomí. A znovu jsem se začala těšit ze života. Nejsme tu totiž proto, abychom prožívali očistec na zemi a utěšovali se tím, co jednou možná přijde – a možná taky ne! Jsme tu k radosti. A měli bychom ji chtít a umět dávat. Ale – také si ji dovolit a brát!!!