Plast je všude kolem nás
„Ať se vám to líbí nebo ne, plastové obaly se staly nedílnou součástí potravinového průmyslu,“ konstatuje na svých internetových stránkách americký veřejnoprávní rozhlas National Public Radio.
Je naprosto jasné, jakým plýtváním je koupit si salát, sendvič nebo chipsy v plastovém obalu a ihned po konzumaci balení vyhodit. Zároveň ale považujeme za samozřejmost, jak plastové obaly udržují potraviny čerstvé a snadno přenosné.
Za mnohými z těchto obalů, které nám umožňují jíst po cestě, nebo uchovávat třeba ryby dovezené z druhého konce světa, se přitom skrývá velká věda. Plastová revoluce začala v 60. letech minulého století, připomíná National Public Radio.
Plast byl totiž lehčí než sklo, potravinám skýtal lepší ochranu než papír a taky byl relativně levný. „Neexistuje ale dokonalá umělá hmota,“ zdůrazňuje profesor Aaron Brody z Univerzity v americké Georgii. Mnohé obaly jsou proto vyrobeny hned z několika typů plastů vhodných pro potraviny.
Například obal na bramborové lupínky je vyroben z plastu nazvaného orientovaný polypropylen. Tento materiál představuje skvělou bariéru proti vlhkosti – právě chipsy se totiž začínají kazit ve chvíli, kdy absorbují vlhkost.
Aby více vydržely, jsou mnohé obaly na bramborové lupínky zvenku posíleny o tenkou vrstvu alobalu. Mezi ni a venkovní část obalu je navíc vložena vrstva polyethylenu, ze kterého jsou jinak běžně vyráběny igelitové tašky.
Předtím, než jsou balíčky s chipsy zalepeny, je do nich přidán tak zvaný „balící plyn“ – dusík. Zabraňuje tomu, aby se bramborové lupínky zlomily a rozdrolily. Zatímco kyslík by způsobil, že by tuk v chipsech začal oxidovat, a lupínky tak získaly pachuť, dusík nevyvolává žádné chemické reakce, které by měly vliv na chuť.
Jestli si v případě chipsů výrobci lámou hlavu především nad tím, aby do sáčku nevnikla vlhkost, řeší producenti balených zmrzlin a nanuků zase problém, jak vodu v balení udržet. Papírové obaly jsou proto pokryty vrstvou polyethylenu. Ale extrémní vlivy prostředí takový způsob balení pochopitelně nevydrží.
Problémem všech obalů z umělé hmoty je potom především skutečnost, že na rozdíl od většiny druhů skla a kovu může plastový obal propouštět vzduch. Nejedná se navíc o inertní materiál, proto může plast reagovat s jinými chemickými prvky.
A jak je to s plastovými lahvemi, ve kterých kupujeme kupříkladu minerální vodu? Pokud je necháme třeba na slunci ve vyhřátém autě, získá voda pravděpodobně pachuť. Podle americké rozhlasové stanice to ovšem není proto, že by do vody unikaly chemikálie obsažené v plastové láhvi.
Je to tím, že, jak už bylo řečeno, umělou hmotou proniká nepatrné množství vzduchu. A když je horko, vzduch se začne hýbat rychleji. Vedro také urychluje chemické reakce. A když začnou chemikálie uvnitř láhve spolu navzájem reagovat, voda dostane pachuť.
Plast je pro potravinový průmysl velmi praktický, ale není dokonalý. Vedle určitých technických limitů je velkým problémem to, jak výrobky z umělé hmoty zatěžují životní prostředí.
Protože plast není snadno biologicky odbouratelný, končí velké množství plastového odpadu v oceánech, kde ničí mořskou faunu, a může dokonce kontaminovat ryby.
Recyklaci ztěžuje už fakt, že plastové obaly jsou tvořeny několika vrstvami různých druhů materiálu. Možná ale spočívá naděje ve vývoji ekologických plastových obalů. Třeba ve výrobě obalů z použitých syrovátkových proteinů.
Zpracováno ze zahraničního tisku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
