Tečka za létem

Vrcholnou událostí na domácí půdě bylo bezesporu vystoupení Roberta Planta na festivalu Colours of Ostrava. Plant je sice jako bývalý zpěvák Led Zeppelin veteránskou postavou rockové éry, ale na rozdíl od mnoha svých vrstevníků stále přichází s novými nápady i nástrojovými kombinacemi - a na koncertě v Ostravě mimo jiné představil skladby ze svého nového alba 'lullaby and... The Ceasless Roar', které vyjde za týden.

Samozřejmě, nechyběly ani evergreeny ze zeppelinské éry, které ovšem Plantova skupina posouvá z metalové polohy do zcela nového světla. Velkou zásluhu na tom má Juldeh Camara, Afričan z Gambie, jehož jednostrunné housle ritti naženou husí kůži i těm nejzarytějším metalovým kytaristům. V Ostravě - jak ukazuje video Black Dog - je občas vyměnil za západoafrickou loutnu.

Klíčový moment festivalu ale zachytila jen mizivá část publika, odehrál se totiž na té nejvzdálenější scéně, Drive Stage. Na podiu se spojily dva unikátní středozemské sbory: Lo Cor de la Plana, pět mužských hlasů z Marseille, a Assurd, čtyři energií sršící dámy z Neapole. Dohromady jsou známí jako Ve Zou Via a propojují ostrý rytmus jihoitalské tarantelly s provensálskou polyfonií. Když byli v nejlepším a vypadla elektřina, publikum se smířilo s tím, že koncert skončil. Nikoli však účinkující. Ti přijali technickou závadu jako výzvu, přilákali roztroušené publikum těsně pod podium, a ve spiklenecké euforii pokračovali bez mikrofonů - až do kouzelné chvíle, kdy elektřina opět naskočila.

Vedle Colours of Ostrava je oblíbeným cílem českých fanoušků festival v německém městě Rudolstadtu, který je významem i nabídkou srovnatelný s dnes už legendární anglickou přehlídkou Womad. Zajímavým překvapením letošního Rudolstadtu bylo propojení dvou zdánlivě nesouvisejících stylů - židovského klezmeru a alpských tradic z Bavorska.

V čele projektu Alpen Klezmer stál jeden z nejlepších zpěváků žánru, Lorin Sklamberg z New Yorku, dlouholetý člen slavných Klezmatics, bavorskou část sestavy vedla Andrea Pancur. Předkové této výjimečné zpěvačky a herečky přišli do Mnichova ze Slovinska - a její hlasivky tedy pohánějí jak židovské, tak i alpské geny. Výraznou posilou byl i akordeonista Ilya Shneyveys z Lotyšska.

Zatímco v Rudolstadtu se hraje souběžně na dvaceti pódiích a návštěvnost přesahuje dvacet tisíc diváků, festival v malebném rakouském městečku Kremž na Dunaji působí jako intimní a komorní událost. Dvůr místního vinařství, kde se vše odehrává, pojme zhruba devět set diváků. Plný název této akce zní Glatt und Verkehrt, tedy Hladce a obrace, což symbolizuje míchání těch méně známých stylů s žánry, které už se v Evropě vžily. O zcela jedinečný zážitek se zasloužil brazilský zpěvák Lenine, na domácí půdě superstar, v Evropě spíš idol kultovního publika. Namísto brazilské kapely se spoustou perkusí ho doprovázel ansámbl vedený holandským pianistou Martinem Fondsem, kombinující jazzové saxofony s ďábelsky improvizujícími houslemi. Projekt se jmenuje O Ponte, Most, je prošpikován jemným aranžérským vtipem, jehož protiváhou jsou na lékárnických vahách odměřené dávky tropické brazilské živelnosti.

Alpen Klezmer |foto: Petr Dorůžka

Podobně komorní a relaxovanou přehlídku představují Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou. Překvapením bylo trio Light in Babylon, spojující hebrejský zpěv izraelsko-iránské zpěvačky s francouzským kytaristou a tureckým hráčem na orientální cimbál santur. Jejich hudba proniká do světa především díky okouzlujícím klipům z You Tube, natočeným v domovském prostředí na istanbulském bulváru Istiklal. Přitom nejde o žádnou umělou stylizaci do role pouliční kapely - naopak. Trio záměrně vytváří nový model na poli hudebního byznysu, vyhýbá se zaběhlým postupům, zpěvačka se ani nezkouší prosadit v silné konkurenci na domácí půdě v Izraeli: "Nabízejí nám, abychom přijeli hrát zadarmo, že nemají rozpočet a my si tím uděláme reklamu. Ale to je totéž, jako kdybychom chtěli v restauraci zadarmo oběd s tím, že ji budeme propagovat." Na otázku, ve kterých istanbulských klubech můžeme trio vidět nejčastěji, zpěvačka odpovídá, že nejraději hrají na ulici. Ostatně, pouliční hraní je pro muzikanta ta nejtvrdší škola, kapele se i v úsporném obsazení daří maximální exprese, především díky zpěvačce, která je navíc zcela úchvatnou tanečnicí.