Brazilce cyklistika příliš nepřitahuje, je to pro ně nebezpečný a také drahý sport
Do brazilského Ria de Janeira dorazil cyklistický závod Tour do Rio, největší závod v silniční cyklistice v Jižní Americe. Jeho rozsah, 6 etap, něco přes 60 závodníků i menší zájem obecenstva, prozrazují, že se tento sport velké oblibě na kontinentu netěší. I když v Brazílii jezdí hodně lidí na kole do práce, protože nemají jinou možnost, jen tak pro zábavu nebo kvůli sportovnímu vyžití na něj nesednou. Stále to totiž není zrovna bezpečné.
Celkové vítězství v Tour do Rio obhájil po loňském prvním místě Oscar Sevilla, původem španělský cyklista. Kdysi měl úspěchy na španělské Vueltě nebo Tour de France, ale po problémech s dopinkem odešel z profesionálních stájí a později se přesunul do Kolumbie a získal i její občanství.
Jiná jména v pelotonu příliš známá nejsou. Ale Brazilci například berou závod jako dobrou přípravu na olympijské hry.
Věnovat se cyklistice v Brazílii je složité, podrobnosti telefonoval latinskoamerický zpravodaj ČRo David Koubek
Na spurt 60 závodníků na cílové rovince a na vyhlášení vítězů se přišlo podívat ani ne dvakrát tolik diváků. A to jsme v desetimilionovém městě a je slunečná neděle. Na malý zájem upozorňuje i jeden z diváků přihlížejících z vlastního sedla. Cyklistika podle něj nemá v zemi prestiž.
„Věnovat se cyklistice v Brazílii je složité. Chybí podpora, není kde jezdit. A pak je tu otázka výchovy, auta nerespektují cyklisty, chodci nerespektují cyklisty a mnozí cyklisté se nerespektují navzájem," říká.
Adelino José se přijel podívat s dalšími kamarády, amatérskými cyklisty. Týdně najezdí 200 kilometrů do práce a dalších tak 100 jako trénink. Má na sobě dres, helmu a drží pěkné silniční kolo.
„Je to taky pořádně drahý sport. Vybavení, kolo, a i pojištění, které je podle jeho ceny… A může za to daň. Je to jedna z nejvyšších daní, dokonce vyšší než daň na nápoje, které jsou neskutečně zdaněné,“ popisuje.
Kola jsou v Brazílii dokonce víc zdaněná než automobily, u kterých to je 32 procent. Z celkové ceny kola přitom kupující odvádějí státu 40,5 procenta.
Největší překážku v rozvoji cyklistiky ale většina těch, co se přijeli podívat na závod, připisují právě nebezpečnému provozu, ve kterém se bojí jezdit. Dokonce i moderátor vyhlášení vítězů děkoval jménem vedoucích soutěžních stájí zvlášť policistům, kteří cyklistický závod doprovázeli.
Další cyklista, Leandro Neto, není v parku Boa Vista, kde měl závod cíl, náhodou. Se svou desetiletou dcerou Marií Paulou o víkendech jezdí na kole v rozsáhlém areálu, kam auta nemůžou. Ale rozhodně to není tak, že vyražejí přímo z domu.
„Ne, ne, to by byl problém. Musíte mít nejdřív jak kolo přepravit, třeba autem, nebo o víkendech to jde ve vlaku a v metru,“ říká Leandro.
Zákony na ochranu cyklistů
Na ulici se ve své čtvrti v Severní zóně Ria de Janeiro bojí kvůli veřejné bezpečnosti i kvůli provozu. A dceru by už vůbec ven z domu na kole nepustil. Jeho zóna je navíc daleko od bohatších čtvrtí Ria. Tam v poslední době rostou obrovským tempem pruhy pro cyklisty. Stejně tak v Sao Paulu.
Po sérii smrtelných nehod navíc v Brazílii přijali přísné zákony na ochranu cyklistů. Řidičů, pokutovaných za ohrožení cyklistů, neubývá, a proto se zvýšily pokuty. K cyklopruhům se navíc montují policejní kamery, které mají odhalit auta, co jimi jezdí nebo na nich parkují. I Leandro už měl potíže, nejen s řidiči.
„Ve všech třech případech, když jsem potřeboval od policistů pomoci, neznali platný zákon. Takže mi nepomohli. Když jste třeba v jednosměrce a jste v jednom pruhu, auto z druhého vám musí dát přednost, vyhnout se a nechat metr a půl. Myslím, že ani tohle nevěděli,“ vysvětluje.
Všichni se tak shodují: chtělo by to víc dopravní výchovy a cyklistické osvěty. A respektu i od samotných cyklistů.
