Příběh dávných předků moderního člověka

3. září 2014

Vědci z fakulty archeologie Oxfordské univerzity uveřejnili čerstvou studii, která poskytuje nový pohled na život raných předchůdců dnešních lidí před jejich odchodem z Afriky. Její závěry vycházejí z dosud nejrozsáhlejšího průzkumu a vyhodnocení kamenných nástrojů.

Artefakty, pocházející z velké oblasti, která se prostírá mezi subsaharskou Afrikou a Eurasií, jsou datovány do doby před 130.000 a 75.000 lety.

V mezinárodním kulturním magazínu Artdaily se dočítáme, že předmětem průzkumu byly zejména rozdíly ve výrobě kamenných nástrojů, vypovídající o velké rozmanitosti kulturních tradic. Studie také určila nejméně čtyři zřetelné populace, které žily navzájem poměrně izolovaně a měly vlastní odlišné kulturní charakteristiky.

Zpráva o výzkumu také ukazuje, že rané typy lidského osídlení využívaly výhody života u jezer a řek, které křižovaly saharskou poušť. Klimatický model, propojený s údaji o průběhu těchto dávných vodních toků, byl dán do souvislosti s novými nálezy kamenných nástrojů. Ukázalo se, že populace žijící u řek vytvořily kultury s podobnými vlastnostmi.

Mohlo by to být dosud nejstarší známé svědectví o rozličných populacích vznikajících na různých místech Sahary a využívajících řeky ke spojení a užitečným kontaktům s lidmi z jiných populací. K tomuto závěru dospěla zpráva, kterou uveřejnil časopis Quaternary Science Reviews.

Čtěte také

Badatelé z Oxfordské univerzity, londýnské King‘s College a univerzity ve francouzském Bordeaux převzaly a vyhodnotily 300 tisíc měření kamenných nástrojů ze sedmnácti archeologických nalezišť po celé severní Africe včetně Sahary. Tyto instituce spojily údaje o kamenných nástrojích s modelem severoafrického prostředí, jak se jevilo v době, kdy se používaly.

Důkladný rozbor shromážděných dat ukázal, že Sahara byla tehdy mozaikou savan, pastvin a vody roztroušené v poušti. Jeden z autorů studie, profesor Nick Drake, zpracoval už dříve průzkum, který mapoval známé dávné řeky a velká jezera. Podrobné mapování a modelování tehdejšího prostředí umožnilo badatelům dojít k závěrům o kontextu, v němž dávné populace vyráběly a užívaly své nástroje.

Různé tvary neandrtálských pěstních klínů

Výsledky podrobné studie ukazují, jak se rané populace druhu Homo sapiens rozptýlily po Sahaře a postupně vytvářely společenství žijící na březích řek a jiných vodních toků. Vedoucí výzkumu, doktorka Eleanor Scerriová, hostující na Oxfordské univerzitě, řekla, že vědci poprvé přišli na to, že předchůdci moderního člověka byli už před svým odchodem z Afriky seskupeni v oddělených a izolovaných místních populacích.

Doktorka Scerriová připomněla, že kamenné nástroje jsou jedinou uchovanou formou materiální kultury, což platí pro větší část lidských dějin. V Africe se kvůli tamnímu horkému podnebí dávná DNA dosud nenašla. Nalezené kamenné nástroje odhalily, jak se rané populace předků dnešního člověka rozptýlily po Sahaře ještě před tím, než opustily severní Afriku.

Tyto rozrůzněné populace žily poměrně izolovaně, ale vědce zajímalo hlavně zjištění, že v době, kdy je propojily řeky, se objevily podobnosti ve výrobě nástrojů, což nasvědčovalo tomu, že se tyto populace vzájemně ovlivňovaly.

Čtěte také

Vědci použili celou řadu testů, aby vyloučili takové příčiny variability, jako jsou rozdíly v použitých surovinách. Tento postup ukázal, že tradice při výrobě nástrojů svědčí o významných kulturních odlišnostech studovaných populací.

Doktorka Scerriová řekla, že zatím toho moc nevíme o struktuře raných populací předků moderního člověka žijících v Africe, což se týká zejména doby, kdy začali z tohoto světadílu odcházet a rozptylovat se po Eurasii.

Logo

Naše představa o demografii moderního člověka asi před 100 tisíci lety vypadá tak, že existoval určitý počet populací, které se lišily velikostí a stupněm genetického kontaktu a byly rozptýleny v rozsáhlé zeměpisné oblasti.

Tento model počátků lidských dějin podporuje jiné teorie, které říkají, že předkové moderních lidí zřejmě poprvé úspěšně opustili Afriku dříve než před 60 až 50 tisíci lety, jak se dosud běžně soudilo.

Nejnovější oxfordská studie přináší nové důkazy, které vrhají světlo nejen na datování odchodu předků lidí našeho typu z Afriky, která byla jejich původní vlastí, a jejich rozptýlení po Eurasii. Ve výzkumné zprávě se také hovoří o tom, jak asi vypadaly styky moderního člověka s jinými lidskými druhy, jako byli neandertálci.

Čtěte také

Spoluautor studie, doktor Huw Groucutt z archeologické fakulty Oxforské univerzity, řekl, že donedávna se archeologové zkoumající počátky lidských dějin soustřeďovali na otázku, zda existoval dávný úspěšný exodus moderních lidí z Afriky.

Nyní půjde zejména o to, zda některá z populací, popisovaných v poslední zprávě oxfordského výzkumného týmu, odcházela z Afriky nebo se do ní občas, ale možná i vždycky vracela.

Součástí rozhodujícího příštího kroku archeologického výzkumu bude terénní práce v oblastech, jako je Arabský poloostrov, kde bychom mohli pochopit, jak se tyto populace šířily do Eurasie. Právě tento cíl bude mít terénní práce, kterou Oxfordská univerzita naplánovala v projektu Palaeodesert.

K prvním pozoruhodným objevům už dochází v pouštích Arábie. Je to o to zajímavější, že právě v této oblasti se možná odehrávaly kontakty neandertálců s druhem Homo sapiens, neboli, jak se dnes většinou říká, s moderními lidmi.

Zpracováno ze zahraničního tisku.

autor: Jan Černý
Spustit audio