Dvě největší sportovní organizace v ČR uzavřely několikaletý soudní spor
Český sport, hlavně na regionální úrovni, zřejmě čekají lepší časy. Své síly totiž spojily Česká unie sportu a Sdružení sportovních svazů. Dvě největší sportovní organizace ukončily soudní spor a vsadily na společný postup.
V únoru roku 2013 rozhodl Obvodní soud pro Prahu 6, že Český svaz tělesné výchovy a sportu, dnešní Unie sportu, musí zaplatit Sdružení sportovních svazů i s úroky přes 180 milionů korun jako ušlý zisk z neuhrazeného výtěžku zkrachovalé společnosti Sazka.
Obě strany se ale nakonec domluvily mimosoudně, a tak ČUS splatí ve třech splátkách 75 milionů. Po této domluvě pak bylo podepsáno memorandum o vzájemné spolupráci, která by měla vést hlavně ke zlepšení sportovního prostředí v regionech.
Dvě největší sportovní organizace v ČR - Česká unie sportu a Sdružení sportovních svazů ukončily soudní spor a vsadily na společný postup
„Nárůstem byrokracie a zpřísňujících pravidel je třeba hledat zefektivnění naší činnosti, abychom nenabírali nové úředníky, a abychom především dole v regionech umožnili zefektivnění naší činnosti, protože oba spolky směřují k jednomu. K umožnění sportování co nejširší české veřejnosti,“ říká předseda ČUS Miroslav Jansta.
Jeho protějšek Zdeněk Ertl si také spolupráci pochvaluje a nastiňuje, jak by to menších městech a obcích mělo vypadat.
„Aby za starostou nešel jednou ten předseda klubu a podruhé další a lobbovali za to, že zrovna oni potřebují peníze a ve finále to dostane třeba jen profesionální fotbalový tým, který tam je profesionální v uvozovkách, protože hraje druhou třetí ligu, ale vezme všechny peníze. A potom na děti nezbude.“
Na situaci mládeže narazil i Pavel Vrba
Další problém, a podle obou předsedů ten největší v českém sportu, je situace u mládeže, na což například upozornil po prohraném utkání se Spojenými státy i trenér české fotbalové reprezentace Pavel Vrba.
„Trenér Vrba řekl hlubokou pravdu, protože tady se rozpadl systém výchovy mládeže. Úspěchy v kolektivních sportech z 90. let zmizí, protože tehdy končila ta výchova. Privatizace velkých firem, které přešly do nadnárodních rukou, způsobila, že ty nadnárodní firmy nedávají tolik peněz do českého sportu, jako dávají čeští vlastníci. Kromě státu zmizely peníze i ze soukroma. Stát nestimuluje přístup ke sportu,“ dodává Miroslav Jansta.
