Krok k lepšímu porozumění obyvatel převážně nížinatého Polska s těmi, kteří žijí pod Tatrami, udělal první slovník horalského nářečí. Zatím vyšel jen v malém nákladu 600 kusů, ale už se prý chystá dotisk, protože o dokonalý překlad mluvy tatranských horalů je velký zájem.

Tento článek je více než rok starý.

13:32 31. října 2004 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Horalská mluva je natolik bohatá, že se může lišit v některých slovech i v různých vesnicích ležících poměrně nedaleko od sebe. Skoro v celém Polsku se například bramborům říká ziemiaki. V hlavním podtatranském zimním i letním středisku Zakopane to ale jsou grule a necelých 20 km dál v Bukowině Tatrzanské jim lidé neřeknou jinak, než rzepa.

Oproti normální polštině podtatranští horalové často místo hlásek š a č užívají tvrdé s a c. Také si trochu prodlužují slova začínající na o. Například horalský nůž nikdy nebude jen ostry, ale uostry.

Tak třeba do dětské básničky o kovárně v horalském nářečí se běžný Polák musí trochu zaposlouchat, aby přesně pochopil, o co v ní jde. Tomu má pomoci slovník s 20 tisíci hesly, který sestavil rodilý horal profesor Stanislaw Hodorowicz ze Zakopaného.

Nejtěžší prý bylo převést mluvené nářečí do psané podoby. Jeho knížka má pomoci porozumět horalské mluvě hlavně ceprom - tedy těm, kteří nejsou v Tatrách doma. Zkrátka všem ostatním Polákům.

Milan Kopp, Pavel Novák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít