Moderní dálnice se zrodila v Itálii. Je tomu právě 90 let
Pro někoho vynikající nápad zkracující vzdálenosti. Pro jiné, zejména v tuzemských podmínkách, často horor. Cestování po dálnici, neboli dálkové silnici, je nedílnou součástí našich životů překvapivě dlouho. Tu úplně první otevřeli přesně před devadesáti lety v severní Itálii.
Dálnice je nedílnou součástí života současného člověka.
Tu historicky první, takzvanou Jezerní dálnici, otevřeli přesně před 90 lety v severní Itálii. Přes 43 kilometrů dlouhý úsek spojoval města Miláno a Varese, tedy průmyslová centra se stále rostoucím počtem automobilů.
Běžné komunikace s množstvím aut přestávaly rychle se rozvíjejícímu italskému automobilovému průmyslu stačit.
Významnou roli hrál ovšem i ideologický motiv. Italští fašisté chtěli stavbu použít jako základní pilíř nové, moderní Itálie. Aby se stavba stojící rekordních 90 miliónů lir ufinancovala, platili řidiči na této zbrusu nové komunikaci mýtné.
Jak ovšem připomíná František Lehovec z pražského ČVUT, byla první dálnice z dnešního pohledu velice skromným podnikem.
Právě o německé dálnici z roku 1921, známé pod zkratkou AVUS, se někdy mylně říká, že ona je nejstarší autostrádou. Berlínská komunikace se ovšem platila ze soukromých zdrojů a většinou sloužila pouze jako zkušební a závodní dráha.
Za skutečně první moderní, veřejnou dálnici tak považujeme právě její souputnici z Apeninského poloostrova.
Italští inženýři získali díky schopnosti zdolávat složité horské podmínky v severní části země celosvětové renomé. S jejich pomocí začala brzy růst dálniční síť i v dalších státech Evropy.
V Československu se myšlenkou na výstavbu jakési dálniční páteře republiky zabýval už Jan Antonín Baťa ve třicátých letech. V květnu 1939 se pak začala stavět první československá dálnice. Ambiciózní projekt, ale brzy zastavila válka.
Poprvé se tak řidiči projeli z Prahy do Mirošovic po dálnici až v roce 1971.