Fejeton: Jan Krist - Tak sladkobolné

Poté byl v letech 1998-2001 uměleckým šéfem HaDivadla v Brně. Od té doby se živí překládáním a trochu i psaním. Několik dramatizací a několik dramaturgií, je autorem (pokud počítáme i skripta, spoluautorství učebnic, monografií a knih napsaných pod cizím jménem) jedenácti knih a cca 20 odborných článků filozofických.

Jiné texty publikoval v OS (Slovač), Romboidu (Slovač), Literárních novinách, Tvaru etc. Externě vyučuje na DIFA JAMU a VŠE. Na chléb si vydělává překládáním, doposud cca 70 překladů. K posluchačům Zelného rynku promluvil (nebo nechal promluvit někoho jiného) asi třicetkrát. Má dva syny, z nichž jeden se jmenuje Adam (jak jinak) a druhý Vilém. Když žil v Brně, bydlel v Židenicích (jak jinak). Nyní žije v Praze.

Zvláštní je, že syn se jmenuje Adam a má stejné příjmení. V něm se to tak spíná. Tradičně řečeno: je v něm přítomen prvotní hřích i možnost jeho vykoupení. Naštěstí si toho už za jeho života všimnou jen málokteří. Já zažíval „za svého života“ jinou dialektiku. Na Vysoké škole ekonomické, kterou jsem také vystudoval, jsem měl jednu dobu přezdívky dvě (no, víc, ale ty ostatní nás teď nemusí zajímat). Džízus (tedy Ježíš) a Marx. Jedna je jasně odvozená od příjmení, druhá se zrodila možná proto, že když zrovna nepanovala vojenská katedra, vyznačoval jsem se mohutným plnovousem a dlouhým vlasem a brejlemi. Koho jsem tím asi připomínal, hm? Ovšem já měl nejraději ono vyvolávání, kterému jsme byli všichni podrobeni, ať už jsme chtěli, či ne. Vždycky se totiž ozvalo oslovení: „Soudruh Krist!“ Což u podplukovníků a docentů marxismu-leninismu, věřících v něco jiného než víru, vyvolávalo jisté vnitřní pnutí. Bylo jim to vidět v hloubi očí... A možná že už ani nevěřili, byli jen poněkud cyničtí. (úryvek)

Celý fejeton uslyšíte v Zelném rynku v sobotu 27. září.