Írán za Rúháního porušuje lidská práva stejně jako za Ahmadínežáda

Ženy na videonahrávce nejsou zahalené, jak vyžaduje islámské právo šaría, i když jsou zcela oblečené v západním stylu. Šestice byla zadržena brzy po zveřejnění videonahrávky a musela vystoupit v televizi a prohlásit, že udělala chybu. Jejich zatčení vyvolalo poprask na sociálních sítích a propuštění požadoval i sám autor písně. Jejich obhájce však zdůrazňuje, že verdikt představuje obrovský úspěch, protože je pouze podmíněný. Když se mladí muži a ženy tři roky ničeho podobného nedopustí, budou mít trestní rejstřík zase čistý.

Nový íránský prezident Hasan Rúhání při svém nástupu do úřadu vloni v srpnu sliboval, že zahájí novou éru dodržování lidských práv, a západní média ho označovala za „umírněného“. Postupuje však stejně jako jeho předchůdce Mahmúd Ahmadínežád, stejně jako dál vyvíjí jaderné zbraně, píše další izraelský server Times of Israel. Své funkce tak nadále zastávají lidé, kteří se za Ahmadínežáda i dříve nechvalně proslavili potlačováním lidských práv.

Čtěte také

Trvá diskriminace žen ve vzdělání, zaměstnání, sociální oblasti a rodinných vztazích a stále je snížena i jejich šance domoci se spravedlnosti. Nové nařízení teheránského magistrátu například vyžaduje, aby ženy pracovaly odděleně od mužů. Nesmějí také zastávat nejvyšší funkce ve vedení města a řadu dalších pozic. Segregace za Rúháního dokonce vzrostla – ženy nesmějí pracovat v kavárnách a tradičních íránských restauracích a ve třinácti provinciích nesmějí zpívat na jevišti. Už tak dost vysoká nezaměstnanost žen teď výrazně stoupne.

Írán dál zatýká a vězní odpůrce a kritiky režimu, obhájce lidských práv, studenty, novináře, bloggery, umělce, odboráře, členy opozice a známé osobnosti. Rúhání sice v příhodnou chvíli osvobodil některé prominentní politické vězně, ale bylo jich tak málo, že to nepředstavuje zásadní změnu. Za mřížemi je stále americko-íránský dopisovatel listu Washington Post Jason Rezaian a jeho manželka, stejně jako vůdci opozice Mírhosejn Músaví se ženou a Mehdí Karrúbí, kteří už čtvrtý rok pobývají v domácím vězení. Pokud je občas propuštěn někdo, jehož případ vzbudí mezinárodní pozornost, je pak sledován, šikanován a zastrašován a nezřídka opět uvězněn, když zájem západních médií opadne. Jedním z příkladů je blogger Mehdí Chazali, který byl odsouzen za „urážku nejvyššího vůdce“, pak osvobozen a letos v červnu opět zatčen.

Íránský prezident Hasan Rúhání|foto: CC BY-SA 3.0, Mojtaba Salimi

Za Rúháního trvá i potlačování svobody projevu. „Prudce stoupl počet zatčených a pronásledovaných novinářů, a naděje na větší svobodu slova tak pohasly“, zdůrazňuje Amnesty International. Režim zabavuje lidem satelitní televizní zařízení a stále víc omezuje přístup na internet. Vysokorychlostní mobily jsou podle ajatolláhů „neislámské“ a „porušují morální normy“. Tištěná média nadále podléhají cenzuře a ta, která jsou příliš kritická, jsou zrušena. V posledních měsících potkal tento osud tři deníky, upozorňuje server Times of Israel.

Vězňové a zadržení lidé jsou stále mučeni, zastrašováni a donucováni přiznat neexistující vinu. Ti, kdo mučení provádějí, nejsou ani v nejmenším postihováni. Běžně používají bičování, bití, znásilňování a psychologické trýznění, jako je například dlouhý pobyt na samotkách. Za Rúháního také povážlivě roste počet poprav, jichž Írán vykonává nejvíc na světě v přepočtu na hlavu. V letošním roce už popravil na 400 lidí, z toho jen v srpnu 90. Tyto popravy jsou často vykonávány tajně, a jejich skutečné množství je tak pravděpodobně mnohem vyšší. Mnoho popravených pochází z etnických a náboženských menšin a byli zatčeni a odsouzeni za smyšlené zločiny.

Zpracováno ze zahraničního tisku.