Na Vysočině chodí do škol i děti z Francie, Finska či Mongolska

Do školních lavic na Vysočině zasedají i žáci z ciziny. A někdy i z poměrně exotických zemí. Třeba v jedné ze škol v Havlíčkově Brodě sedí ve školních lavicích šest dětí z Mongolska.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Školní třída

Školní třída | Foto: stock exchange

Cizinci studující na Vysočině se do regionu přestěhovali, nebo přijeli přímo kvůli vzdělání. To se týká zejména vysokoškoláků.

Na jihlavské Vysoké škole polytechnické letos studuje téměř padesát cizinců. Podle vedoucí kanceláře rektora Hany Pospíchalové se jich letos zapsalo 37 k běžnému studiu a 11 dalších přijelo na půlroční výměnný pobyt z Litvy, Slovinska, Bulharska a Turecka.

Přehrát

00:00 / 00:00

S mongolskými žáky a jejich učitelkou v jedné havlíčkobrodské škole natáčela redaktorka Hana Mikulincová

„Ti studenti, kteří jsou v programu Erasmus, to jsou výměnné pobyty, studují všechny předměty v angličtině. A studenti, kteří nastoupili do akreditovaných studijních programů, tak jsou vyučováni v českém jazyce,“ popisuje Pospíchalová.

Výměnné pobyty a stáže jsou mezi školami hodně oblíbené. Ředitelé se shodují, že jsou přínosné, protože žáci i učitelé dostanou nové zajímavé impulsy z často hodně vzdálených zemí. A vzniknou i přátelství na dálku.

I na středních školách se objevují studenti ze zahraničí, jezdí však zpravidla na kratší, čtrnáctidenní pobyty, podobně jako jejich vrstevníci jezdí zase do partnerských škol v cizině.

Nejčastěji přijíždějí studenti z Evropy. Třeba na třebíčskou zdravotní školu jezdí z Belgie a Francie, na žďárské Biskupské gymnázium a do hotelové školy v Třebíči zase z Finska.

V posledně jmenované škole přivítali zatím asi nejexotičtější návštěvu – na 14 dní tam pobyli studenti až z Azorských ostrovů, což je od Třebíče vzdušnou čarou asi 3500 kilometrů.

Překládají rodičům

Řada cizinců však studuje na středních školách i dlouhodobě. S jazykem si skoro vždy dokázali poradit.

Třeba na střední uměleckoprůmyslové škole v Heleníně měli studentku z Moldavska, která tam i odmaturovala, takže zvládla i sloh v češtině.

Češtinu obstojně zvládá i Ugan, sedmák ze základní školy Nuselská v Havlíčkově Brodě, který na Vysočinu přijel z Mongolska.

„Ještě mi nejdou vyjmenovaná slova a diktáty. Doma mi moc nepomůžou, ale můžu přijít za paní učitelkou, říct, že mi to nejde a ona mi pomůže,“ říká Ugan.

Děti z Mongolska tu jazyk učí češtinářka Lenka Jiráková. Ta úsměvem říká, že se děti učí tak rychle, že pak musejí překládat i vlastním rodičům.

„Děti přijímají ten jazyk mnohem rychleji. Takže na rodičovské schůzky ti rodiče chodí se svými dětmi a ty překládají – doufáme, že správně – do Mongolštiny,“ podotýká učitelka.

Cesta za jinou kulturou

Žákyně deváté třídy Urango zažila školu i v Mongolsku. „Ve škole jsou přísnější učitelé než tady a nosí se tam uniformy. Já si myslím, že jsme se sem přistěhovali kvůli kultuře, protože tam ještě byli kočovníci,“ poznamenává.

Vzorem pro Urango je její starší sestra, která tuto školu úspěšně absolvovala, pak vystudovala střední školu aplikované kybernetiky a nastartovala úspěšnou pracovní kariéru.

„Ráda bych na gympl, budu chodit na doučování z češtiny, matika mi docela jde, tak doufám, že to zvládnu,“ říká Urango.

Hana Mikulincová, kov, Kristina Lamperová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme