HDP je překonané! Bhútánci už 40 let měří index národního štěstí
Můžeme změřit štěstí? A je možné měřit štěstí celého národa? V Bhútánu, malém království v Himálaji, se o to snaží už pár desítek let. Nenajdete tam žádný obchodní řetězec, fastfood a dokonce ani jediný semafor. Před 40 lety se tam lidé rozhodli, že pokrok nebudou měřit ekonomickým růstem, ale takzvaným indexem národního štěstí. Jsou lidé v Bhútánu šťastnější než jinde na světě?
Studenti sedí za šicími stroji a pod jejich rukama se rodí látkové ozdoby i pestrobarevné oblečení. „Baví mě to, je to navíc snadné. Až skončím, chtěl bych se postavit na vlastní nohy jako krejčí,“ popisuje Gopal.
O své kariéře má jasno. Až skončí školu, chce si prý otevřít vlastní dílnu. Nouzi o zákazníky asi mít nebude. Drtivá většina obyvatel Bhútánu nosí i dnes tradiční oblečení – ženy vyšívanou blůzu a sukni ke kotníkům, muži barevný háv připomínající župan, ze kterého vykukují nohy v punčochách.
„Důležité je, aby staří umělci a řemeslníci měli nástupce. Jinak by tradice zanikla. Poslední dobou sem navíc přijíždějí turisté a je to docela dobrý obchod,“ říká vedoucí dílny a učitel v jedné osobě.
Bhútánci se učí tradičním řemeslům
Národní institut tradičních řemesel stojí na okraji hlavního města Timphu. S podporou vlády se v něm talentovaní mladí Bhútánci učí tradičním řemeslům.
„Pracujeme na zachování naši tradice. V řadě zemí jsme svědky toho, jak se spolu s modernizací a globalizací ztrácí všechno původní. Naučit se řemeslo je samozřejmě i užitečné,“ říká Darciling, který vede sochařský kurz.
„Sám jsem nikdy nechodil do školy. Ve 14 letech jsem se vyučil u svého strýce a i bez vzdělání se teď mohu postarat o rodinu. Dokonce jsem měl tu čest pracovat pro samotného krále,“ dodává.
Sochařský kurz představuje vrchol řemeslné tvorby. Jeho absolvování trvá šest let. Celou dobu mají studenti zdarma ubytování i oblečení a od vlády dokonce dostávají malé stipendium. To vše pro uchování tradice. Studenti, kteří vyřezávající dřevěné sochy buddhy a šijí tradiční pestrobarevné boty, totiž pracují na národním štěstí.
Štěstí? To je jen takové slovo
„Naším cílem je pečovat o životní prostředí a tradiční hodnoty a zároveň dosahovat ekonomického růstu, abychom zajistili lidem spokojený život. Snažíme se najít rovnováhu. Na jedné straně ctít tradice a být šetrný k životnímu prostředí, na straně druhé jít kupředu s dobou. To je podstata hrubého národního štěstí,“ vysvětluje předseda bhútánské vlády Tsering Tobgay.
V Bhútánu, který se přece jen otevírá světu, jsou v poslední době stále častěji slyšet hlasy, které koncept národního štěstí kritizují. Prý se příliš opírá o tradiční hodnoty.
Nikdo netvrdí, že v Bhútánu jsme už národního štěstí dosáhli, brání se centrum studií, které koncept kdysi vymyslelo. Prostí Bhútánci mají jasno.
„Štěstí? To je jen takové slovo. Záleží na každém z nás. Když tvrdě pracuješ a když se ti něco podaří, pak štěstí přijde,“ říká starý muž, který na ulici prodává suvenýry pro turisty. Samozřejmě, že tradiční.