Turečtí fanoušci se nespojí, kluby jsou více než národní tým
Turci umějí při fotbale vytvořit peklo, ve kterém se hostující tým leckdy usmaží, to je známá věc. Ale čeští reprezentanti dnes večer při zápase kvalifikace o Euro 2016 nezažijí na stadionu Fenerbahce v Istanbulu tu nejžhavější variantu.
Vášeň a podpora při zápasech národního týmu je totiž u tureckých fanoušků paradoxně slabší, než když prožívají zápas svého oblíbeného klubu.
„Až se bude hrát za týden derby Fenerbahce-Galatasaray, tak to tady shoří. Budeme tady válčit,“ říká Adem Abdullah, sedí při tom v pouliční restauraci v obchodní čtvrti na břehu asijské části Istanbulu a z typické baculaté skleničky usrkává turecký čaj.
Tady ve čtvrti Kadiköy je výsostné území fanoušků Fenerbahce, ke kterým se počítá. Derby, na které se tak těší, se sice nebude hrát na nedalekém stadionu Fenerbahce, ale u rivala na druhé straně Bosporu, ovšem atmosféra bude vypjatá po celém městě.
Teď je ale klid zbraní, nesmiřitelné tábory zkoušejí spojit síly na podporu národního týmu proti české reprezentaci. Ale někdy to jde těžko.
„Ale jo, já se teď klidně chytnu kolem ramen s fanouškem Galatasaraye. I když je fakt, že opravdu radikální příznivci svou nenávist k rivalovi ani při zápasech reprezentace odložit nedovedou,“ připomíná.
„Ale i ti se dokážou bratřit - třeba loňské demonstrace na náměstí Taksim a v parku Gezi spojily všechny, ať fandí Fenerbachce, Besiktasi nebo Galatasarayi.“
Jenže tam šlo o závažnější společenské záležitosti než při mezistátním fotbalovém zápase a jak už to bývá, znesvářené strany spojil společný nepřítel - turecká vláda tehdejšího premiéra a od srpna už prezidenta Recepa Erdogana.
A česká fotbalová reprezentace ani přes vítězství s Nizozemskem tak velkou sílu nemá, aby kvůli ní Turci také zahodili vzájemnou nevraživost a aby i ti nejradikálnější fanoušci istanbulských klubů dnes večer na stadionu Fenerbahce spojili síly.
„Nemyslím si, že to bude atmosféra stejná jako v klubu. Máme maséra, který je z toho tvrdého jádra, a ten říká, že mu je národní tým ukradený, protože tam hrají hráče z Fenerbahce i Galatasaraye. Ani ti fanoušci nespolupracují,“ uklidňuje své spoluhráče obránce Besiktase a dlouholetý obyvatel Istanbulu Tomáš Sivok.
Ale i tak to dnes pro české fotbalisty nebude žádná vlídná Carnegie Hall nebo ples v opeře. A těžkou práci budou mít i ti odvážlivci, kteří přijdou český tým podpořit.
„Chystáme se, koupíme nějaké barvy na obličej. Jsou tu i nějací studenti na Erasmu, takže nás jde víc. Doufám, že se nic nestane. Včera jsem trénovala, co umím za písničku, že Turci vůbec neumí fotbal,“ říká istanbulská Češka Barbora Aydinová, která si popěvek radši nechá až na doma pro svého tureckého manžela.
