Aby si Číňan přečetl noviny, musí se naučit tři tisíce znaků

17. říjen 2014

Dva roky studovala v Číně a rok a půl v Tibetu. Hana Činčerová z Matějova. Za to, že umí čínsky a tibetsky vděčí lásce k Japonsku. „Trošku víc jsem zajímala o Japonsko, v Olomouci byla japonština dvouoborová, tak jsem si k tomu přibrala čínštinu,“ vysvětlila v Dobrém dopoledni Tamaře Peckové.

První rok vysoké školy byl podle Hany docela náročný. „Každý den jsem denně psala znaky a znaky a znaky a poslouchala mp3 a šprtala. Opravdu to byl mazec. Začíná se od pozdravu. Od prváku jsou konverzace s rodilými mluvčími, což je výhoda.“

Při studiu čínštiny a japonštiny je potřeba trpělivost

„Učebnice gramatiky u obou jazyků jsou psány v latince. Celý prvák se učíte z těchto učebnic a teprve od druháku vám přibydou znaky,“ vzpomíná Hana Činčerová. Čínština se učí celý život. „Se znaky jsme začali až v prváku. Po fonetické stránce jsou ty jazyky rozdílné. Mně se znaky naštěstí nepletly. Není potřeba mít hudební sluch a umělecké sklony. Je potřeba trpělivost.“

Číňan, aby si přečetl noviny, se musí naučit 3 tisíce znaků a Japonec musí do konce základní školy zvládnout 1945 znaků. „Japonština se skládá ze čtyř abeced. Mixuje latinku, čínské znaky a ještě další dvě, které jsou jednodušší a ty se různě míchají,“ vysvětluje složitost těchto asijských jazyků Hana Činčerová.

Odjela jsem do jižní Číny, abych nepotkala žádné české studenty

Hana Činčerová během studia vysoké školy získala částečné stipendium. Odjela na roční studijní pobyt. „Byla jsem v jižní Číně, tam je hezky a teplo a nebylo tam moc Čechů, na univerzitě jsem byla jediná Češka. S cizinci, kteří jsou s vámi ve třídě, mluvíte hlavně anglicky. Čínštinu totiž procvičujete celý den, když nakupujete, když jdete na oběd,“ vzpomíná na pobyt na čínské univerzitě Hana Činčerová.

Záměrně si vybrala místo, kam nepojede žádný český student nebo spolužák. První půl rok trávila hlavně s místními. Studentský život v Číně je podle Hany fajn. „Kluby, hospody. Vyhledávala jsem obyčejné Číňany, díky tomu jsem se naučila dobře čínsky. Jezdila jsem s baťůžkem na týden pod stan. Vždycky jsem si vybrala malé vesnice. Poznala jsem obyčejný život, obyčejných lidi. To já mám radši, než města,“ přiznává Hana Činčerová.

Čínští muži? Ne!

„Podle mě čím je člověk chudší a prostší, tak je otevřenější a upřímnější a hodnější. Přestože si nerozumíte v jazyce, tak pak jde o to otevřený srdce a upřímnost.“

Na otázku: co čínští muži? „Ne!“ Odpověděla Hana. „Někteří muži mě zvali na rande, ale to bylo jen kvůli tomu, aby mohli vycestovat, aby dostali pas. Všichni se s vámi jenom fotí. Aby mohli kamarádům ukazovat, že to je můj kamarád, za ním jezdím do Ameriky,“ usmívá se.

Číňané všude kouří, i když je nad ním cedule se zákazem

Číňan se na veřejnosti chová tak, že to Evropan těžko snese. „Pořád kouří, v Číně jsou nekuřácké restaurace, všude se kouří, nikoho to nezajímá. Oni kouří pod cedulkami, zákaz kouření. To jsem se ozvala. Většinou to típli a omluvili se mně, i když kouřili pod nos svým malým dětem. Jednou se se mnou hádali, ale když přišel majitel a viděl bělocha, tak mi dal za pravdu. Běloch je pro ně něco jako Bůh,“ vysvětluje Hana Činčerová.

Byla v Tibetu, ale dozvěděla jsem se to až potom

Hana Činčerová se díky výletu zamilovala do Tibetu. „Kamarád mně tam vzal. Já to nevěděla, že je to Tibet. Tedy ona je to Čína, ale původně to byl Tibet. Čím dál jsme jeli, tím méně jsem rozuměla, tím víc tam bylo hezkých domečků a skvělých lidí, co nám dávali jídlo dokonce i zadarmo. Až později jsem zjistila, že to bylo území původního Tibetu.“

V současné době Hana Činčerová překládá hlavně z čínštiny, ale připraví vás i na cestu do Tibetu. O svých zážitcích píše na internetových stránkách http://dotibetu.blog.cz/

autor: Tamara Pecková
Spustit audio