Syrské Kobani, nečinnost Turecka a riziko krachu jednání s tureckými Kurdy

17. říjen 2014

I když jsou Kurdové s podporou amerických náletů úspěšní při obraně svého města Kobani, média nepřestávají kritizovat nečinnost Turecka. Jestli syrské Kobani padne, bude obětí cynického uvažování tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana.

Ten odmítá městu pomoci a jeho armáda stojí nečinně u hranic. Očividně dal přednost Islámskému státu před Kurdy, píše francouzský filozof Bernard-Henri Lévy v článku, který přetiskl americký server New Republic.

Kobani tak hrozí, že se stane obětí dvojí hry Turecka, které dovoluje, aby jeho územím prošel snad každý džihádista v regionu, a zavírá oči i nad tím, že stoupenci Islámského státu posílají přes Turecko do Sýrie těžké zbraně.

Ankara si hraje na neviňátko a brání v odchodu do Sýrie desetitisícům kurdských dobrovolníků, kteří přišli do Turecka Kobani pomoci.

Zázračný odpor města, jemuž se zatím bez prostředků a tváří v tvář nepopsatelnému násilí daří ubránit, však nemusí trvat věčně. Pád Kobani a vztyčení černé vlajky chalífátu i nad jeho východní a jižní částí budou symbolicky významné a bude to katastrofa, jejíž plný rozsah si svět neuvědomuje.

Čtěte také

Bude to katastrofa pro bojovnice a bojovníky, kteří s neuvěřitelnou odvahou už mnoho týdnů vzdorují mnohem lépe vyzbrojeným jednotkám, a ty se pak postarají, aby Kurdové za svou troufalost draze zaplatili.

Bude to katastrofa i pro samotné město, kde Islámský stát zotročí ženy, popraví vůdce a násilím donutí příslušníky menšinových náboženství k přestupu na islám.

Turecká armáda stojí nečinně u hranic se Sýrií a odmítá městu Kobani pomoci

Bude to katastrofa i pro světský Kurdistán, jenž je inkarnací hodnot umírněnosti a práva, které si diplomaté tolik přejí pro celý islámský svět, a jehož milice pešmarga je jediná síla, která se zmobilizovala k boji proti Islámskému státu nejen za Kurdistán, ale za celé lidstvo.

Kobani není jen symbolem, ale klíčem, a proto bude jeho pád katastrofou. Erdoganovi, jehož myšlení kalí obsesivní strach ze vzniku zárodečného kurdského státu, je třeba připomenout, že Islámský stát je pro Turecko stejným nepřítelem jako pro Kurdy, upozorňuje Bernard-Henri Lévy.

Turecko v pondělí navíc bombardovalo pozice svých vlastních kurdských separatistů na jihovýchodě země. Americký server War on the Rocks připomíná, že turečtí Kurdové protestovali proti neochotě Turecka pomoci městu Kobani a při střetech s policií bylo zabito přes 30 lidí a dalších nejméně 350 bylo zraněno.

Čtěte také

V ulicích tureckých měst, kde žijí Kurdové, jsou teď tanky, které připomínají nejhorší dny konfliktu mezi Stranou kurdských pracujících a tureckým státem v 80. a 90. letech.

Syrské kurdské komunity ve třech nepropojených oblastech u tureckých hranic jsou poslední dva roky v podstatě autonomní a Turecko k tomuto experimentu zaujímá nepřátelský postoj.

Američané se snaží svými nálety na pozice Islámského státu pomoci Kobani

Z pohledu Ankary je bitva o Kobani střetem dvou teroristických skupin a prezident Erdogan také výraz „teroristé“ použil k označení obou bojujících stran. Turecko se však nachází uprostřed mírových rozhovorů s vlastními Kurdy a jejich vězněný vůdce Abdullah Öcalan spojil budoucnost jednání s osudem Kobani.

Turečtí Kurdové vnímají postoj Ankary jako podporu Islámskému státu, a právě proti tomu protestují, konkrétně pak proti neochotě turecké vlády otevřít hranice kurdským dobrovolníkům, kteří chtějí svým syrským soukmenovcům pomoci.

Turecko svou nečinnost obhajuje údajnými obavami, že jejich zbraně by se mohly dostat i do rukou tureckých separatistů. Turečtí představitelé se také několikrát sešli se Sálihem Muslimem, vůdcem syrsko-kurdské Demokratické unie, která Kobani ovládá, a snažili se ho přimět k ústupkům za případnou tureckou pomoc městu, vysvětluje server.

Čtěte také

Sálih Muslim ale turecké požadavky splnit nehodlá a ani nemůže – Ankara chce, aby se syrští Kurdové vzdali autonomie, přerušili styky s tureckou Stranou kurdských pracujících, začali bojovat proti syrskému režimu a podělili se o moc s dalšími syrsko-kurdskými frakcemi, které jsou slabší než Muslimova Demokratická unie.

Ta se má podle Ankary navíc začlenit do povstalecké a Západem podporované Svobodné syrské armády. Jinými slovy, Demokratická unie má spáchat politickou sebevraždu a stát se nástrojem Turecka.

Kurdové na turecko-syrské hranic pozorují dění v Kobani

Jestli však Kobani padne, zmizí i naděje Kurdů na mírové urovnání v Turecku. „Když Ankara upírá přirozená práva Kurdům v Sýrii, tak jaká by asi byla ochotná dát Kurdům v Turecku?“ cituje server War on the Rocks jednoho kurdského učitele.

Jestli však turecko-kurdská mírová jednání zkrachují, bude to mít dalekosáhlé důsledky. Strana kurdských pracujících a zákonné prokurdské strany už předvedly, že v Turecku dokáží vyvolat masové nepokoje. Na své straně mají i mezinárodní veřejné mínění.

Nový konflikt by ale jejich politickým cílům neposloužil, stejně jako by neposloužil Turecku. Nový kurdský boj za nezávislost by ohrozil bezpečnost země a možná i celého regionu. Bylo by ještě těžší formulovat strategii vůči Islámskému státu, ale i najít řešení v Iráku a Sýrii, varuje War on the Rocks.

Čtěte také

Erdogan svým postojem ohrožuje i budoucnost své vlastní strany, dodává server Business Week. Jeho Stranu spravedlnosti a rozvoje (AKP) totiž volí i Kurdi, a ta by tak jejich hlasy v případě pádu Kobani definitivně ztratila.

V Turecku žije zhruba 15 milionů Kurdů, a i když většina z nich volí prokurdské strany, mnoho jich také v minulosti hlasovalo pro Erdogana, jenž byl až do letošního srpna předsedou AKP a premiérem.

Strana spravedlnosti a rozvoje má v 550členném parlamentu 312 křesel, z nichž více než 25 získala ve východních a jihovýchodních oblastech, kde jsou Kurdové významně zastoupeni.

Zpracováno ze zahraničního tisku.

autor: gzb
Spustit audio