Fejeton: Petr Šotnar - Tváří v tvář

V osmdesátých letech nosíval básničky na Lesnou do pořadu Slyšet se navzájem, kde Mirek Kovářík uváděl začínající autory. Publikoval svoje básně v Brněnském večerníku a v posledních letech například v RozRazilu.

V roce 1995 mu kamarádi vydali sbírku, kterou nazval podle jedné z básní Zrcadlo. Poezii příležitostně píše i nadále, ale čím dál víc se věnuje psaní povídek a fejetonů. Občas je můžete nalézt v nejrůznějších časopisech.

Inspiraci nachází v životě na vesnici, kam se z Brna s manželkou a třemi dětmi v roce 2006 přestěhoval. Často píše o soužití s domácími zvířaty, ale jeho texty přitom obsahují neotřelá zamyšlení nad lidským životem. Petr Šotnar doufá, že se mu podaří splnit přání svých čtenářů a vydá knihu těchto krátkých próz.

Všimli jste si, jak máme rozkopaný Zelný rynk? Pohled do děr a jam je velice neutěšený, ale inspiroval mě k následující úvaze. Představte si, že by za vámi přišli archeologové a požádali vás o vzorek vašich slin. A řekli by vám, že ho potřebují, aby vaše DNA konfrontovali s DNA jedné kostry, kterou nalezli při vykopávkách.

Věřte nebo ne, ale právě to se stalo truhláři Michaelu Ibsenovi, který žije v Kanadě. Jenže ta kostra nebyla objevena pod Zelným rynkem, ale pod parkovištěm v anglickém městě Leicesteru. Pan Ibsen je o sedmnáct generací mladším potomkem sestry anglického krále Richarda III. a provedená analýza potvrdila, že nalezené ostatky patří poslednímu anglickému králi z rodu Plantagenetů.

Richard III. padl v bitvě u Bosworthu 22. srpna 1485 a tím skončily takzvané Války růží o anglický trůn. Na ten pak dosedl Jindřich VII., první panovník z dynastie Tudorovců. A jak to tak při takových výměnách bývá, Tudorovci označili Richarda za padoucha a zrádce, jeho tělo zohavili a vystavili v kostele na důkaz, že král je mrtev. Brzy potom bylo tělo nedbale pohřbeno bez jakýchkoli poct. Asi sto let po těchto událostech William Shakespeare ve slavném dramatu vylíčil Richarda jako nadmíru odpornou postavu. A to morálně i fyzicky.

Dlouho se mělo za to, že Richardova kostra skončila v nedaleké řece. Její nález se proto stal skutečnou senzací. Potvrdilo se například, že Richardova páteř byla skutečně výrazně pokřivena skoliózou, takže měl jedno rameno výš než druhé. V tom se Shakespeare nemýlil. Byl však Richard skutečně lstivý zloduch? Za zmínku stojí, že navzdory fyzickému handicapu se zúčastnil nejedné bitvy a jako poslední anglický král byl zabit v boji. Byl tedy bezesporu statečný a navíc úspěšný vojevůdce. Nejenže vyhrál několik důležitých bitev, ale během svého nedlouhého panování provedl některé pokrokové reformy. Do jaké míry je tedy obraz Richarda závislý na tom, jak ho vylíčil Shakespeare?

Celý fejeton uslyšíte v Zelném rynku v sobotu 25. října.