Ručení za půjčku může být pevnější svazek než svatba
Zaručit se někomu za půjčku, to člověku v rámci rodiny nebo nejbližších přátel nebývá zatěžko. Může ovšem nastat problém, když si ručitel později sám chce půjčit – a jištění cizího úvěru mu nedovolí dosáhnout na půjčku, kterou by potřeboval. Je možné se nějak z ručitelského závazku vykroutit? Radili jsme s ředitelem Poradny při finanční tísni Davidem Šmejkalem.
Hned na úvod je třeba říci, že ručitel nemůže jen tak přijít a říct „sorry, ale už neručím“. „Ručení je jako každý jiný závazek – nedá se jen tak rozvázat. Je to složité a lze to jen za určitých okolností,“ vysvětluje Šmejkal.
Prvním krokem je spojit se s věřitelem – například bankou, a také s dlužníkem. „Všechny tři strany musí být té změně nakloněny a musí se na to dlouhodobě připravovat,“ zní jednoduchá matematika. Člověk totiž může udělat leccos pro to, aby věřitel byl vstřícnější.
Obecně platí, že banky jsou ke změnám vstřícnější, když je dlužník – tedy ten, komu ručíte – bezproblémový: platí včas a je dostatečně bonitní. Tedy nemá dluhy jinde – například u operátorů, energetických společností a podobně – a má dostatečné stabilní příjmy.
Pomůže například to, když dlužník přivede jiného ručitele, který bude ochotný závazek převzít. V některých případech postačí, když je dluh z velké části splacený; banka pak může usoudit, že ručitele nepotřebuje a že postačí záruky, které nabízí sám dlužník.
Vždycky ovšem platí, že pokud banka nebude se zrušením ručitelského závazku souhlasit, máte smůlu. Proto je třeba vždycky pečlivě promýšlet, komu ručíte a za co: u větších půjček může jít o závazek pevnější a delší než kdejaké manželství.
