Fejeton Jan Krist: O bytostné práci

Poté byl v letech 1998-2001 uměleckým šéfem HaDivadla v Brně. Od té doby se živí překládáním a trochu i psaním. Několik dramatizací a několik dramaturgií, je autorem (pokud počítáme i skripta, spoluautorství učebnic, monografií a knih napsaných pod cizím jménem) jedenácti knih a cca 20 odborných článků filozofických.

Jiné texty publikoval v OS (Slovač), Romboidu (Slovač), Literárních novinách, Tvaru etc. Externě vyučuje na DIFA JAMU a VŠE. Na chléb si vydělává překládáním, doposud cca 70 překladů. K posluchačům Zelného rynku promluvil (nebo nechal promluvit někoho jiného) asi třicetkrát. Má dva syny, z nichž jeden se jmenuje Adam (jak jinak) a druhý Vilém. Když žil v Brně, bydlel v Židenicích (jak jinak). Nyní žije v Praze.

Jednou jsem šel s chlapci po cestě podél potoka a hle, sousedi sbírajú. A jelikož část jejich trnek stojí nad potokem, sousedka v gumácích se v potoce ráchala a vybírala ze dna spadané švestky. Ona i její muž měli v očích svit naprostého soustředění, pohroužení a jejich srdce bušila v rytmu budoucnosti, kdy bude vypáleno. I vysvětlil jsem situaci synkům. Od té doby už vědí, co je to bytostná práce (a dokonce se začali lépe učit). Od té doby vědí, že sice „správná hospodyňka pro pírko i přes plot skočí“, ale vědí, že „mnohem důslednější hospodyňka i do potoka pro jednu trnečku skočí“.

Kdysi přišla velká voda a ve vesnicích nad luhačovickou přehradou (která se ve skutečnosti nachází na pozlovických pozemcích, tudíž by se správně mělo říkat pozlovická přehrada!) vytopila velká voda několik sklepů a garáží. A z jedné garáže odnesla i patnáctilitrový demižón se slivovicú. Když se to dozvěděli domorodci, celá dědina se vrhla do vody a začala hledat. Nacházela se kola, různé spotřebiče, atd., to všechno se vracelo původním majitelům. Ale kdyby někdo našel demižón, nepochybně by jej zatajil a nevrátil. Leč nenašli ho...

Celý fejeton uslyšíte v Zelném rynku v sobotu 1. listopadu.