Břevnovský hřbitov - místo, kde našla věčný klid elita národa

„Stojíme u hrobu opata Anastaze Opaska, je to tady ta šedá deska před námi," říká mi můj průvodce spisovatel Petr Motýl a pokračuje: „To je velmi důležitá postava nejen pro tento klášter, ale i pro hřbitov, protože celá řada lidí, prostých lidí, ale i umělců tu chtěla být pohřbena kvůli němu. Být mu blízko i po smrti."

Hodně navštěvovaný je hrob Karla Kryla. Ten najdeme v zadní části na pravé straně blízko hřbitovní zdi. „Kolem hrobu je plno svíček, ale zdaleko to není tak silné, jak to bývalo v druhé polovině devadesátých let. Karel Kryl zemřel v roce 1994 a narodil se v roce 1944, takže má letos kulaté výročí narození i úmrtí. Ten hrob byl poutním místem. Chodilo sem hodně lidí a třeba i studentů. Z doslechu jsem se dozvěděl, že právě studenti třeba přelézali v noci hřbitovní zeď, seděli u hrobu, hráli písničky na kytaru často až do ranních hodin. To ale začalo po roce 2000 mizet."

V Břevnově jsou ale i hroby osobností, které jsou méně známé, pro českou kulturu byly ale důležité, připomíná Petr Motýl. „Je to hrob Aloise a Hany Skoumalových, což jsou význační překladatelé z angličtiny a shodou okolností i rodiče nedávno zesnulého hudebníka Petra Skoumala. Ten tu ale s největší pravděpodobností s rodiči pohřben nebude."

Osobnosti, která je spojená s Břevnovem, je i filosof Jan Patočka. Ten zemřel v roce 1977 po těžkých výsleších Státní bezpečnosti. Působil totiž nejen na vysokých školách, ale byl i jedním z prvních mluvčích Charty 77. Díky tomu, že je známý v zahraničí, sem jezdí i hodně cizinců: „Sem skutečně jezdí katedroví učitelé z celého světa, ale i třeba zahraniční studenti, kteří jsou v Praze. Ten pohřeb byl tehdy velkou demonstrací odporu. A je známo, že tehdejší Státní bezpečnost rušila pietu pohřbu tehdy jak se dalo. Poslala nad hřbitov vrtulník, který nízko přelétal a na protějším armádním stadionu jezdily plochodrážní motorky, vše se dělalo proto, aby se co nejvíce rušilo důstojné rozloučení s Janem Patočkou," připomíná Petr Motýl.