Poslední dobou se množí reklamy, které mají jako hlavní hrdinku českou potravinu. Co je české, to je dobré a kvalitní a zákazníci o to mají stále větší zájem. Jenže označení "Český výrobek" často nese i zboží, které tady jen dostalo nový obal, ale ve skutečnosti je zahraniční provenience. Proto ministerstvo přišlo s pravidly, co lze za českou potravinu označovat.

Zásadní je, aby byla vyrobena na území České republiky a aby všechny suroviny byly minimálně ze 75 procent tuzemské. Rezerva je tam ponechána pro případy potravin, které jsou vyráběné v tuzemsku z domácích surovin, ale používají v receptuře například koření, které u nás neroste.

Podobné podmínky používá i Potravinářská komora pro svou značku Český výrobek - garantováno Potravinářskou komorou.

Spotřebitelé se mohou při rozhodování o koupi řídit i dalšími značkami. Známá je značka Klasa nebo označení Regionální výrobek. Tady nositele takových ocenění pravidelně kontrolují, jestli zboží stále splňuje potřebná kritéria.

Nová vyhláška se zaměřuje právě na ty případy, kdy se potravina označuje jako česká - zákazník by měl mít jistotu, že to tak skutečně je a že nejde jen o marketingový tah. Zároveň vyhláška upřesňuje, jak mají být označeny alergeny, geneticky modifikované potraviny nebo třeba to, že pokud výrobek obsahuje jen aroma, a ne skutečnou složku, která by dodávala tu správnou vůni a chuť, musí být zboží označené jako "s příchutí".

A také chce zakázat přílišnou kreativitu názvů. Například zdrobněliny, kterými se leckdy výrobci snaží obejít to, že jejich výrobek neobsahuje všechny složky, které podle předpisů musí mít.

Jitka Hanžlová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít