Před 100 lety se poprvé na filmovém plátně objevil Tulák Charlie

19. červen 2017

Letos si celý rok připomínáme tragický letopočet 1914, ale v tureckém opozičním deníku Zaman jsme se také dočetli, že uplynulo 100 let od doby, kdy americké studio Keystone natočilo dva krátké filmy, které rozesmály svět na prahu velké války.

Jejich názvy Chaplin v zábavním parku a Chaplin v hotelu nejsou tak pozoruhodné jako postava, kterou pomohly představit. Malého tuláka ihned poznáte podle velkých bot, pytlovitého oděvu, hůlky, buřinky a malého knírku. Na filmové plátno se roku 1914 vykolébal herec Charlie Chaplin.

Během dvou let přišel další tucet krátkých filmů a Chaplina si oblíbil celý svět, kterým tou dobou zmítala válka, vypočítává deník Zaman. Z jeho Tuláka se stal časem trvalý symbol a z jeho tvůrce tak trochu případ pro psychiatra.

Tyranský a neuvěřitelně náladový člověk byl zcela uzavřen do sebe – ke škodě svých profesionálních a rodinných vztahů.

Spisovatel Peter Ackroyd píše v jeho stručném životopise, že komická virtuozita, kterou si osvojil v pantomimě, se skvěle hodila do němých filmů. Ale v nitru muže s knírkem se skrývaly úzkosti, jejichž pramenem bylo zanedbané dětství strávené v bídě.

Čtěte také

„Všichni lidé, kteří zažili osamělost a krach, ale i ti, kdo v životě neuspěli, v něm viděli obraz sebe sama,“ píše Peter Ackroyd. „Jeho genialita spočívala v tom, že uměl proměnit vlastní dětské zážitky beznaděje v univerzální symbol.“

Beznaděj kroužila kolem malého Charlieho, který se narodil v jižním Londýně roku 1889. Jeho rodiče vystupovali v music hallu, a to bylo jediné dědictví, které kladně ovlivnilo jeho život.

Charles Chaplin starší byl jistou dobu oblíbený jako zpěvák, ale zničil se pitím. Hannah Chaplinová byla také zpěvačka, ale zažila i nápor duševní nemoci. V době, kdy byl její stav nejhorší, byli Charlie a jeho starší bratr posláni do školy pro strádající děti a do chudobince.

Music hall, obdoba amerického vaudevillu, přinesl Charliemu spásu. V devíti letech se připojil ke skupině tanečníků s dřeváky, na něž zapůsobil svou šikovností, kterou si osvojil jako pouliční bavič, jehož inspirovalo pozorování kolegů.

Ve 20 letech už byl komickou hvězdou a připojil se k zájezdní společnosti, která mířila do Ameriky. V New Yorku ho uviděl hrát manažer studia Keystone Mack Sennett a získal mladého muže pro film.

Němý film měl řadu hvězd, ale ani jedna nezazářila tak rychle jako Chaplin. Brzy podepsal smlouvu za milion dolarů a stal se z něj nezávislý filmař, který ovládal všechny důležité profese, které potřeboval – byl současně hvězdný herec, producent, scénárista i režisér a skládal i filmovou hudbu.

Čtěte také

Do filmů, které vytvářel, se promítaly silné osobní zážitky a zájmy. Několik dní po smrti svého novorozeného syna začal roku 1921 točit Kida, svůj první celovečerní film, který vypráví, jak Tulák vychovává opuštěné dítě.

V Moderní době z roku 1936 představoval Chaplin malého chlápka v soukolí obrovského stroje, což bylo jasné vyobrazení osudu dělníků za velké hospodářské krize.

Logo

Řadu problémů si Chaplin způsobil sám. Na konci 40. let poškodily v poválečné Americe jeho veřejnou pověst nejen údajné levicové postoje, ale i slabost pro velmi mladé ženy – dvěma ze čtyř jeho manželek nebylo o svatbě ani 18 let. Krátce po válce začal ztrácet přízeň návštěvníků kin.

Námětem jeho filmů zůstal Chaplinův život, byť přetvořený do metafory. Monsieur Verdoux z roku 1947 je komediální pohled na sériového vraha, který následoval po Chaplinově soudním procesu, kdy byl obviněn, že s nemravným úmyslem převezl mladou ženu přes státní hranice – byl osvobozen – a čelil žalobě žádající určení otcovství – tady se jeho odpovědnost potvrdila.

Světla ramp z roku 1952 byla autobiografickým pohledem na herce v music hallu.

Král v New Yorku z roku 1957 je satira o sesazeném monarchovi. Podle Chaplinova životopisce bylo jedním ze zdrojů jeho inspirace politické pozdvižení, které ho pomohlo během protikomunistického honu na čarodějnice vyhnat ze Spojených států.

Po 20 letech švýcarského exilu byl Chaplinovi povolen návrat až roku 1972, aby mohl převzít čestného Oscara za celoživotní dílo. Amerika se tím vlastně vyznala ze své viny.

Turecký list Zaman cituje na závěr své vzpomínky Chaplinova hvězdného kolegu z mládí. Roscoe „Fatty“ Arbuckle, o něm na počátku jejich filmových kariér, když svět ovládala velká válka, řekl prorockou větu: „Je to v naší době nepochybně jediný komický génius, a bude také jediný, o němž se bude mluvit i za 100 let.

Zpracováno ze zahraničního tisku.

autor: Jan Černý
Spustit audio