Vandalismus a násilí v naší společnosti

Vandalismus je problém nespokojených, nemilovaných lidí, kteří kolem sebe bijou hlava nehlava. Lék pro ně je poněkud starosvětský, ale Daniel Herman, mluvčí Českých biskupů je o jeho účinnosti pevně přesvědčen.

Daniel Herman: Myslím si, že jakýsi lékem pro to je opravdu kultivovat společenské vztahy a samozřejmě také, a to teď nechci, aby znělo jako fráze, láska. Protože často vandalismu propadají lidé nemilovaní, lidé, kteří na sebe upozorňují. To znamená, že v tomto smyslu je to určitý apel na všechny vychovatele i rodiče a vlastně na nás všechny, kteří společnost tvoříme.

Jenže problém je ten, že my, ta slušná většina, která je projevy vandalismu opravdu otřesena, se dost bojíme. Je to sice lidské, ale je v tom i velký problém. Poukazuje na něj Jiří Vacek, expert na sociálně patologické jevy.

Jiří Vacek: No, samozřejmě, že je to tak, že lidi z obavy sami o sebe, ta osobní statečnost, ta se v mnoha případech úplně vytratila a ta pokud není, tak to vede k tomu, že lidé těmto činům vlastně přihlížejí, nechtějí zasáhnout, protože mají obavy o násilí na své osobě a protože to násilí se, ta hranice věková, se vlastně u toho násilí neustále snižuje, tak lidé mají často i strach zasáhnout vlastně proti nezletilým, čili dětem pod 15 let. A já si myslím, že je to rozumné.

Všimněte si, k jaké pointě nakonec Jiří Vacek dochází.

Jiří Vacek: Spíš mě vadí to, že oni udávají svoje příbuzné, udávají lidi, kteří bydlí vedle nich, ale pokud vidí tento čin, tak nejsou ochotni tuto věc oznámit. A pokud si společnost na něco zvykne, tak to má vždycky v této oblasti naprosto negativní dopad, protože násilí se jakoby stane součástí téhle společnosti. A my už jsme si zvykli na tolik věcí a všichni nám říkají, že je to jakoby součást, že je to jakási daň za svobodu. Já se domnívám, že tomu tak není, že je to spíš ztráta určitých hodnot, které ta společnost vždy měla a bohužel s nástupem bezbřehého liberalismu jsme se dostali k tomu, že některé věci začínáme vnímat už jako normální a je to obrovská chyba.

Ředitel Židovského muzea, Leo Pavlát, k problému dodává, že česká společnost má ve srovnání se zahraničím limity poněkud měkčí než je zdrávo.

Leo Pavlát: Vůči, řekl bych, těm neonacistickým projevům se třeba v západní Evropě vystupuje postupně tvrději v demokraciích než u nás. U nás policie těžko může být tím arbitrem, který by zcela jednoznačně vykládal místo třeba potom v těch soudních orgánů, pokud není jasný precedens, co je třeba. Teďko mám na mysli třeba u těch verbálních činů, urážka rasy, národa, přesvědčení, co je a co není. Ta policie to, často se odvolává na to a říká mi, my to vlastně přesně nevíme. Čili já si myslím, že tady je určité tápání a je na místě mít jaksi jasnější metodiku, co se týče postupu proti projevům neonacismu, rasismu, xenofobie a já bych chtěl hlavně věřit tedy, že ta demokracie ukáže jistou sílu, protože pokud by jí neukázala, tak potom ta budoucnost by nebyla dobrá.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.