Ve Stopách s VerTeDance vystoupí i švédská choreografka

18. listopad 2014

Taneční skupina VerTeDance slaví deset let existence. Kromě retrospektivy nejúspěšnějších představení nabízí v rámci oslav také jedno nové představení. Má název Traces – Stopy a premiéru diváci uvidí 18. 11. v Divadle Ponec.

V tomto projektu se zakladatelky souboru Veronika Knytlová a Tereza Ondrová vrátily ke spolupráci se švédskou tanečnicí a choreografkou Charlottou Öfverholm. Ta s nimi před třemi lety nastudovala úspěšný duet Found & Lost. Tentokrát se spolu s nimi objeví na scéně. Režie se ujal izraelský režisér Joseph Tmim.

Jaké bylo navázat na předchozí spolupráci s VerTeDance, tentokrát nejen v roli choreografky, ale i tanečnice?

Charlotta Öfverholm: Když vystupuji, většinou pracuji sama, nebo mám jen jednoho partnera. Ale pracovat s těmito tanečnicemi je skvělé. Jsme hodně rozdílné, tři různé osobnosti a každá z nás přichází se svými zkušenostmi, svým tanečním stylem. Ale pak tu máme ještě čtvrtou osobnost a tou je režisér, který do toho vnáší svůj vlastní jazyk. Myslím, že to bude po všech stránkách zajímavé představení.

Charlotta Öfverholm i Lucky from Håkan Larsson on Vimeo.

Pro vaši tvorbu jsou typická vážná témata pojímaná s ironií a humorem. Budou se v podobném duchu nést i Stopy – Traces?

To je zajímavé, na začátku, když jsme s Josefem hovořili o tomto představení, tanečnice se ptaly, o čem to bude, aby se s tématem nějak sžily. Ale Josef takto nepracuje, u něho jde mnohem víc o atmosféru. Viděla jsem řadu jeho děl a v podstatě by se dalo říct, že neustále mluví o jednom tématu, i když to není zcela přesné, a tím jsou hranice, strach z nepřítele, stavění zdí. Takových, jako byla například Berlínská zeď. Ale i na toto hluboké téma dokáže nahlížet s ironií. Je to taky o našem propojení s přírodou, o životě a smrti a krásných obrazech. Ony stopy z názvu představení, odkazují k tomu, co po sobě v životě zanecháváme. Tak jako zvířata si značkují svoje teritorium. Z těchto stop může vzejít něco nového. Po našem představení bude scéna takovými stopami zcela pokryta.

Před premiérou Traces, na úvod večera, zatančíte svoje nové sólové představení Lucky. V jakém smyslu vnímáte tento výraz? Tuším, že ne jen pozitivně…

Když jsem přemýšlela o tom, jak nazvu svoje nové představení, napadlo mě slovo lucky, které ve švédštině zní lycklig a znamená hlavně šťastný, kdežto lucky označuje spíš toho, kdo má štěstí. Pak jsem si ale ještě vygooglila, že Lucky je jméno starší, moudré ženy. Trochu jsem si s tím názvem hrála. Tím představením chci mimo jiné říct, že je štěstí, když v životě narážíme na překážky, které musíme překonávat, protože jedině tak si můžeme života vážit, poučit se a posunout se někam dál. Díky tomu je náš život bohatší, i když si to v danou chvíli nemyslíme, a naopak si říkáme, že život není fér. Ale nakonec, když se ohlédneme zpátky, zjistíme, že máme štěstí, že jsme naživu, že jsme ty těžkosti překonali a díky tomu si uvědomili něco nového. Tak o tom je Lucky.

Nový přístup, nový pohybový slovník

Veronika Knytlová a Tereza Ondrová ve svých choreografiích většinou vycházejí z konkrétního tématu, které převádějí do svého vlastního tanečního jazyka. Nyní poprvé pracovaly s abstraktními pojmy, náladami, pocity a s úplně jiným pohybovým slovníkem.

„Je to pravda a každý den se s tím musím srovnávat. Je to náročné a zajímavé, je to jiný přístup, než jsme byly zvyklé pracovat. Pořád hledáme,“ přiznává Veronika Knytlová, „vytvořili jsme pohybový materiál, potom jednotlivé scény. Máme hodně rekvizit, kamenů, cihel, hlínu – působí zemitě, rituálně, obřadně. Inscenace je plně v rukou izraelského režiséra Josepha Tmima, přišel s nápadem, dal nám téměř všechen pohybový materiál, který se snažíme transformovat do výpovědní hodnoty.“

Se švédskou choreografkou si české tanečnice rozumí

„Charlottu mám čím dál tím víc ráda. Jsme každodenními svědky toho, jak se potýká se svým stárnoucím tělem. Je to smutné, ale hlavně inspirativní,“ říká Veronika Knytlová na adresu Charlotty Öfverholm, která vystupuje s VerTeDance i na jevišti. Tereza Ondrová potvrzuje, že vzájemná spolupráce funguje i přes generační odstup: „Je závislá na pohybu a potřebuje publikum. Jsem s ní ráda na jevišti.“

autoři: Marina Feltlová , Karel Kratochvíl
Spustit audio