Konfliktem na východě Ukrajiny trpí i tamní kulturní scéna
Boje na východě Ukrajiny si vyžádaly oběti i na kulturní scéně města Doněcku, ale umění tu vydrželo. Zejména v opeře přicházejí další premiéry, ale jiné formy umění nejsou tak vítány.
Donbaská opera ve východoukrajinském Doněcku nabízí snadno stravitelná představení – Kálmánovu operetu Čardášová princezna, operu Guiseppe Verdiho La Traviata a Lazebníka sevillského od Gioachina Rossiniho.
Německá stanice Deutsche Welle dodává, že to skoro vypadá, že za šíření dobré atmosféry v těžce poničeném městě jsou odpovědné kulturní události.
„Momentálně hrajeme zadarmo, abychom viděli, jestli vůbec někdo přijde,“ říká Lidia, která nechce udat své pravé jméno, „lidé potřebují rozptýlení, aby nemuseli stále myslet na válku.“
Lidia, která zpívá ve sboru, je členkou Donbaské opery od podzimu roku 2012. V té době tu byla uvedena první wagnerovská opera Bludný Holanďan. Byl to ukázkový projekt německo-ukrajinské spolupráce.
Ale tyto krásné dny jsou ty tam. Celé zařízení scény a všechny kulisy byly během doněckého konfliktu zničeny. Skladiště vyhořelo do základu po zásahu protitankovou střelou. Podle Lidie většina zpěváků a hudebníků uprchla a zůstala jen asi třetina orchestru a sboru.
„Je to hrozné,” říká Vadim Pisarev, slavný choreograf a baletní instruktor, jehož taneční akademie v Doněcku kdysi zásobovala řadu ruských, ukrajinských i německých tanečních souborů sólovými tanečníky. Pan Pisarev připomíná, že jejich divadlo je na území, kde stále zuří válka.
Doněcké divadlo bývalo centrem současné divadelní tvorby, kde se hrálo hlavně v ukrajinštině. Jednou z nedávných premiér byla hra Národ, napsaná na motivy románu ukrajinské básnířky a spisovatelky Marie Matiosové. Hrdiny příběhu jsou ukrajinští povstalci, kteří ve 30. letech 20. století bojovali proti sovětské moci.
Ale nyní musí divadlo udělat obrat o 180 stupňů. „Kdybychom dnes inscenovali ukrajinské hry, lidé by byli na místě zastřeleni,” říká ukrajinský ministr kultury Jevgenij Nišuk, „ale my stále chystáme další představení a máme na repertoáru spoustu ruských her.”
Místní úřady uvádějí, že více než 30 kulturních institucí v Doněcku bylo zničeno nebo těžce poškozeno. Památník Savur-mohyla, postavený v 60. letech jako pocta padlým vojákům druhé světové války, se po týdnech ostřelování zřítil.
Pahorek, na němž stál, byl roku 1943 svědkem prudkých střetů německého wehrmachtu s Rudou armádou. Letos v červenci a v srpnu tu přišla o život spousta mužů, když vypukly boje mezi proruskými separatisty a ukrajinskou armádou.
Další obětí války je oblíbené Doněcké regionální muzeum místních dějin. Budova dostala patnáct zásahů protitankovými střelami. „Nemyslím si, že to byly cílené útoky,“ říká hlavní kurátorka Taťána Kojnašová, „určitě jsme se dostali do přímé palby náhodou.“
Jevgenij Denisenko odhaduje, že byla zničena nejméně třetina ze všech 150 tisíc zdejších exponátů. „Kdybych už nebyl šedivý,“ dodává, „určitě bych zešedivěl.“
Škody by byly podle ředitele muzea pravděpodobně ještě větší, kdyby jeho zaměstnanci předem nepřestěhovali zvláště křehké a cenné předměty do sklepa. Zdejší lidé pomáhali, protože jsou to vesměs nadšenci a mají rádi svou práci. Svou poslední mzdu dostali letos na jaře.
Náklady na renovaci muzea by dnes podle ředitele Denisenka dosáhly šest milionů eur. Právě teď se snaží dobrovolníci připravit budovu na zimu. Jedním z nich je nezaměstnaný stavební dělník Igor: „Muzeum je naše historie,“ říká, „musí a bude zase fungovat.”
Zaměstnanci Centra současného umění Izolacija nejsou zdaleka tak optimističtí. Soukromá nadace vybudovala moderní středisko současného umění v opuštěné továrně na předměstí Doněcku. Svůj vzor našlo v německém Porúří – je to také industriální krajina se silným kulturním akcentem. Motto znělo: „Kultura přivodí změnu a ke změně pomůže kultura.“
Ale pak přišli proruští separatisté, zabrali všechen majetek, zničili umělecká díla a vyloupili obchod s knihami. V reportáži stanice Deutsche Welle čteme, že zaměstnanci centra utekli do Kyjeva, kde nyní pokračují v práci pod názvem Izolacija v exilu.
„Možná nejsem odborník, ale dovedu odlišit pravé umění od této pornografie,” říká jeden z okupantů jménem Leonid Baranov. Jako trofej ukazuje fotografii slavného ukrajinského fotografa Borise Michajlova: „Mohu slíbit, že v Donbaské lidové republice takové umění mít nebudeme!”
Zpracováno ze zahraničního tisku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
