Dostat dítě do školky? To je jako fronta před tuzexem, říká Jan Černý z Člověka v tísni
„Mám radost, když se nám podaří na ministerstvech drobná zlepšení systému, který je dnes nastaven spíše tak, že děti odstrkává od budoucnosti, dobré práce a vzdělávání,“ říká Jan Černý, který v organizaci Člověk v tísni působí jako ředitel programu Sociální integrace. Jak se žije v sociálně vyloučených lokalitách v Česku? Nejen na to odpovídal v rozhovoru se Zuzanou Burešovou.
„Obchodním zájmem ředitele je mít naplněnou školu. Každé dítě, které nemáte v programu, tak vám krátí státní dotace, které jdou na provoz školy,“ vysvětluje.
Neexistuje ale žádný rozhodovatel, který by řekl, kolik škol a kolik židliček v různých typech škol má být. „Je to takový živelný proces, při kterém vznikají a zanikají praktické školy,“ vysvětluje s tím, že základní škola praktická se pozná často jenom podle čísla registrace programu.
Nyní se novelizuje školský zákon, a v rámci toho Člověk v tísni bojuje za lehké reformy. „Systém nasaje děti jako houba bez ohledu možnosti se vzdělávat v různých typech škol,“ nastiňuje. Zároveň ale podotýká, že se například skokově zlepšuje vzdělávání romské populace.
Dětem pomáhají předškolní kluby
Člověk v tísni organizuje v jednotlivých lokalitách předškolní kluby, kde pracují s rodiči i s dětmi, které připravují na vstup do školy. „Jde o vzdělávácí program, není to hlídání. V klubech si více hrajeme, více se učíme,“ říká.
A právě školky jsou v Česku nedostatkové zboží. „Dostat dítě do školky vyžaduje sociální dovednosti, kamarády a kamarádky. Je to taková fronta před tuzexem,“ podotýká.
Jak se žije v sociálně vyloučených lokalitách v Česku? Kde je hranice chudoby a co je existenční minimum? I to jste se mohli dozvědět ve Večerním Hostu Radiožurnálu.
Celý rozhovor si kdykoliv poslechněte buď kliknutím na odkaz přímo v tomto článku nebo v našem audioarchivu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.