Krajkářky z Valašského Meziříčí se snaží obnovit tradici paličkování v regionu
Paličkovaná krajka je křehká a vzdušná, její výroba navíc trvá i několik měsíců. Toto mizející lidové řemeslo se teď snaží zachránit Valašské krajkářky. Kromě kurzů a výstav pořádají také tradiční trhy ve Valašském Meziříčí. Ten, zatím poslední, dnes navštívily stovky lidí.
Organizátorka Valašského krajkářského trhu Dana Šmelcerová vysvětluje, jakou tradici má krajkářství v regionu.
„Krajkářství je tady v podobě spíše lidové, to znamená pletená krajka, háčkovaná krajka. Potom se spíš vyskytovaly tkalcovské techniky.“
O tradici paličkované krajky mluví krajkářka Dana Rosová a organizátorka Valašského krajkářského trhu Dana Šmelcerová
Před jedním ze stánků s krajkami stojí jejich autorka, lidová umělkyně Dana Rosová. Popisuje, v čem se jednotlivé paličky na tvorbu krajky liší.
„V krabičkách mám paličky na paličkování, které krajkářky používají na tvoření krajky samotné. Liší se v tom, že buď mají sukýnku, nebo pláštík, takže niť je v paličce více krytá. Nebo jsou bez sukýnky, těm se říká naháčci,“ vysvětluje.
Na pultu stánku najdeme rozložených mnoho druhů krajek, které se různí tvarem i velikostí.
„Tomuto se říká okolek, je to pásová krajka do čtverce, nebo do obdélníku a dovnitř se ještě všívá látka. Tady je nejtěžší krajka, takzvaná vláčková krajka s vloženou nití, neboli obtahovačkou, která v krajce tvoří další ornament,“ popisuje Dana Rosová.
A jelikož musí paní Dana chodit do práce, výroba jediné krajky jí často zabere i čtyři až pět měsíců.
