Architekt Hnilička: Nové stavební předpisy pro Prahu se osvědčily v celé Evropě

24. listopad 2014

Jestli rozšiřovat, nebo zahušťovat, je dilematem většiny světových metropolí. Praha se rozhodla pro druhou variantu, a pod názvem Pražské stavební předpisy se skrývá revoluce v budoucím stavění.

Příznivci nových předpisů si pochvalují, že se hlavní město dotvoří podle jednotného a logického řádu. Odpůrci se obávají zastavění zelených ploch, omezení parkovacích míst nebo ohrožení chodců.

V pořadu Pro a proti vyjádřil své výhrady místopředseda klubu zastupitelů České sociální demokracie v Praze Jan Slezák.

„Jednak se mi nelíbí, že se jedná o technický předpis, a jako takový měl být notifikován u Evropské komise,“ zmínil formální nesrovnalost místopředseda.

Připomínky k samotnému obsahu stavebních předpisů má ale Slezák také.


Slezák: „Dokážu pochopit zahušťování výstavby tam, kde je třeba metro. Praha má jednu z nejdražších doprav v Evropě, a je to jen tím, že se v roce 1974 připojily městské části nebo vesnice, Praha se rozplizla a rozvolnila, a doprava se zdražila. Nedovedu si ale představit zahušťování v centrálních částech města.“

Jedním z důsledků zahušťování je i dopad na dopravu a její účastníky: chodce, cyklisty i automobilovou dopravu.

„My si myslíme, že oddělené cyklostezky jsou daleko bezpečnější. Když jedu po Žižkově, tak mi nepřipadá, že je bezpečné, když je cyklostezka ukončena, a cyklista pokračuje v běžném silničním provozu,“ řekl Jan Slezák.

Garant Pražských stavebních předpisů a 1. místopředseda České komory architektů Pavel Hnilička nové stavební předpisy vnímá jako návrat k ověřeným principům.


Hnilička: „Nejvíce si cením tradičních nástrojů plánování města jako je uliční stavební čára, regulovaná výška budovy a výškové hladiny, které se nám 25 let po revoluci povedlo vrátit do právního řádu. Jsou to principy, které běžně platí ve vyspělé Evropě, platily u nás i za první republiky, a my jsme je do právního řádu vrátili."

Důsledky zahušťování pro městkou dopravu obhajoval architekt také historicky: „Myšlenka vznikla v 60.letech, kdy přibývalo aut, a začala okupovat veřejná prostranství. Tehdy se objevovaly první kritické ideje, a uplatnění našly až v 90. letech."

Zkušenosti ukazují, že provoz na komunikaci je bezpečnější, pokud je smíšený. „Když od sebe oddělíme automobily a chodce, které dáme do nějakého koridoru, stranou, potom má automobil volnou dráhu.“

To podle Hniličky vede jen k tomu, že si automobilisté zvyknou, že jsou sami, a začnou jezdit vysokou rychlostí.

„Taková jízda je nejen nebezpečná, ale zároveň se totálně degraduje celé veřejné prostranství,“ vysvětlil místopředseda České komory architektů a vedoucí týmu tvůrců nových stavebních pravidel.

autoři: tpa , oci
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.