Skialpinismus v sobě kombinuje opravdové krásy hor i náročné výstupy

Zatímco Krkonoše jsou historicky více spjaté s běžeckým lyžováním, v Tatrách se naopak výrazně lépe daří sportovnímu odvětví, které se nazývá skialpinismus. Fenomén cestování horami na lyžích obalených původně tuleními pásy se ale postupně dostává už i do Česka. Spousta jeho fanoušků, kteří nechtějí čekat na vhodné sněhové podmínky, vyráží už v těchto dnech otestovat svoji formu třeba na nedaleký dachsteinský ledovec.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Na skitouringových lyžích zvládnete i stoupání o úhlech 40 stupňů

Na skitouringových lyžích zvládnete i stoupání o úhlech 40 stupňů | Foto: Michal Bulička

Milovníci klasického alpského lyžování si u lanovkové stanice vesele pohvizdují do rytmu rakouské lidovky, zatímco naše skialpinistická skupinka se snaží naplno vnímat opravdové krásy hor a také připravit se na výzvy, které nás čekají.

Vybalujeme lyžařské pásy ze speciální africké kozy, tedy z tzv. mohéru, a připevňujeme je na skialpinistické lyže. Už tím budíme u některých návštěvníků ledovce jisté pozdvižení. „Myslím, že je to dost těžký sport. Na to si netroufám,“ říká Slovenka Karin.

Ačkoliv slovenských vyznavačů skialpinismu je o poznání více než těch v Česku, Karin mezi ně rozhodně nepatří. Z Bratislavy vyrazila s přítelem Lukášem na zdejší pečlivě udržovanou sjezdovku. Volný terén a šlapání do strmých kopců ani jednoho z této dvojice příliš neláká.

Přehrát

00:00 / 00:00

Proniknout do skialpinismu se na dachsteinském ledovci snažil reportér Michal Jurman

„To bych v životě nedal, lepší je mi takto. Dám si nějaké půl deci a spustím se pohodlně dolů,“ říká odchovanec Vrátne doliny Lukáš, který nás ale od našeho záměru vydat se na lyžích co nejblíže vrcholové partii Hoher Dachsteinu neodradí.

Traverzujeme skrz sjezdovku na tyčemi označenou cestu, krátce na to přichází první ostré stoupání. Speciální pásy drží jak přibité, nic nesmeká, a tak jde jenom o to udýchat vše v rámci možností až k místu, kde se pouštíme do volného terénu. Při každém pohybu cítíte tu maximální volnost prostoru, jako by nic než sníh a vaše svaly neexistovalo.

Úžasně mě nabíjí, skitouring je životní styl, říká jeho propagátor Branislav Adamec

Číst článek

Přes vrchol označený křížem se dostáváme ještě výrazně strmějším terénem až k místu, kde dachsteinský ledovec hraničí dlouhou trhlinou se závěrečnou skálou. S obtížemi se snažím v téměř třech tisících metrech popadnout dech.

„To nebylo moc, asi do 30 stupňů. Chodí se i čtyřicetistupňové svahy, ale tam už jde do tuhého a je potřeba dobře znát techniku speciálních skialpinistických otoček,“ podotýká Branislav Adamec neboli „Gabo“, který je ze své horolezecké minulosti zvyklý na jiné osmitisícové výzvy.

Na ferratový výstup skálou až na samotný vrchol si ale i on nechává tentokrát zajít chuť. Jednak na něm byl den předem, jednak není dobrá viditelnost a fičí vítr kolem 60 kilometrů v hodině.

„Jsme kousek pod vrcholovou stěnou Dachsteinu, teď nás čeká krásný a dlouhý sjezd dolů. Pak budeme zase stoupat zpátky k lanovce,“ naznačil „Gabo“.

Skitouring nebo obtížnější skialpinismus totiž nabízí pro každého něco. K pověsti rakouského Herminátora svahů mám asi tak daleko jako moje přilba ke klobouku z Velké pardubické, a tak se sjezd z vrcholové pasáže Dachsteinu na nepříjemně tvrdém sněhu stává spíše holým bojem o přežití.

Sjezd ve volném terénu chce zkušenosti a cvik | Foto: Michal Bulička

Pouštíme se do skialpinistické části, kvůli které sem přijeli zase ne tak horolezci nebo milovníci běžeckého lyžování, ale spíše tzv. freerideři.

Kulisa ale zůstává stále stejně nádherná. Pod námi mraky zalité kopce jako bábovičky na pískovišti. Sprška sněhu ve tváři nám potvrzuje, že nejde o pohled na fotku či malířské plátno.

Adamec věří, že se bude obliba skitouringu zvyšovat

Počasí se lepší až ve chvíli, když už se téměř celá skupinka v restauraci u lanovky předhání ve svých dojmech. Horolezecký skialpinismus se vším všudy se sice nekonal, i onen lyžařský skitouring, který můžete praktikovat vlastně kdekoliv, ale nabídl neskutečné zážitky.

„Všichni se s tím statečně poprali, ale líbilo se jim to, což je důležité. Říkáme, že je lepší jednou zažít než stokrát slyšet. Když tomu propadnou, tak budu jenom rád. Věřím, že pár let u nás bude skitouring oblíbený stejně jako na Slovenku. Naše heslo je dohnat a předehnat,“ usmívá se Adamec, který si život bez skialpinismu neumí už ani představit.

Kdo tento sport vyzkouší, začne velmi dobře rozumět tomu, proč tento svérázný chlapík vyráží do hor už před šestou hodinou ráno, tak aby byl zpět na horské chatě v osm na snídani. Na první pohled sem dorazí stejný jako včera, ve skutečnosti je ale uvnitř výrazně bohatší.

Michal Jurman Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme