Spousta zákonů chrání policisty, ale žádné nechrání nás, tvrdí obyvatelé Fergusonu
Co dál a jak se pohnout z místa? Tuto otázku si teď kladou mnozí obyvatelé amerického Fergusonu. Protesty kvůli rozhodnutí poroty neobvinit policistu, který v srpnu zastřelil neozbrojeného černošského mladíka, skončily rabováním a vypálením několika budov. Na řadě je hledání řešení, jak se malá komunita z otřesu může vzpamatovat.
Dvacetitisícové město Ferguson přes den vypadá více méně jako všechna další předměstí St. Louis. Na West Florissant Avenue je to ale jiné. Část jinak poměrně rušné obchodní třídy je policií dál odříznutá.
Ve vzduchu je ještě pořád cítit kouř z vypálených budov, které ještě před pár dny sloužily místním jako kadeřnictví, obchody, lékárna. Jejich majitelé jsou teď jediní, kdo na místo může, a snaží se pomalu odklízet škody.
Zahraniční zpravodajka ČRo Lenka Kabrhelová mluvila s obyvateli amerického Fergusonu o aktuální napjaté situaci a jejím řešením
„Bydlím tady za rohem. Každý den tudy chodím vyzvednout dceru ze školky. Když to vidím, bolí mě z toho u srdce, ale také mám hroznou zlost,“ říká 30letá Kelly Aneseová.
Drobná žena stojí na svahu nad spáleništěm. Pohled na známé ulice v takovém stavu ji, jak říká, naplňuje nejhlubším smutkem. To, že tak situace po rozhodnutí poroty dopadla, ji ale nepřekvapuje.
„Mám takový vztek, že se tohle všechno děje. Kam bude chodit nakupovat moje babička, které je přes sedmdesát? A její osmdesátiletý manžel? Tohle samozřejmě není žádné řešení,“ vrtí hlavou zpěvačka, která kategoricky odmítá násilí či rabování.
Protesty jsou ventilem pro frustraci
Stejně jako mnozí další je ale i Kelly přesvědčená o tom, že v případu 18letého Michaela Browna spravedlnosti nebylo učiněno zadost. Bouřlivá reakce lidí je podle ní jen ventilem pro frustraci z mnohem hlubších problémů, se kterými se Afroameričané potýkají.
„Systém, který tu funguje, nebyl vytvořený pro nás, ale pro ty, které má chránit,“ vrtí hlavou Kelly, která si – i kvůli své čtyřleté dceři – klade otázku, co dál. Jak říká, v úvahách došla tak daleko, že zvažuje přesídlení do Londýna.
O tom, že karty nejsou spravedlivě rozdané, je přesvědčený i Kevin Kirkwood. „Jde tu o víc než jen o Michaela Browna. Lidé jsou unavení a otrávení z toho, v čem žijí. Když jste Afroameričan v St. Louis, jedním z hlavních problémů je, že nemáte skoro nikde žádné zastoupení,“ tvrdí.
„Co si já osobně pamatuji, policie se tu odjakživa chovala jako soudce, porotce a popravčí najednou. Existuje spousta zákonů, které chrání policisty, ale žádné, které by chránily nás,“ shrnuje 40letý muž výhrady, které často zaznívají i z úst demonstrantů.
Podobně se přitom podle všeho cítí i mnozí obyvatelé dalších amerických měst, kterými začíná protest rezonovat. Stovky lidí vyšly do ulic New Yorku, Los Angeles, Chicaga, Atlanty i Washingtonu.
Co se stalo v srpnu ve Fergusonu
Podle jedné verze si policista všiml, že 18letý Michael Brown drží v ruce doutníky, jejichž krádež před tím ohlásil nedaleký obchod. Wilson se prý nejdříve pokoušel s mladíkem mluvit ze svého auta, ten mu ale měl dát dvě rány pěstí do obličeje. Celá potyčka skončila tím, že Brown po několika předchozích výstřelech neuposlechl výzvu policisty, aby si lehl na zem, a naopak se proti Wilsonovi rozeběhl. V obavách o vlastní život policista mladíka zastřelil. Druhá strana tvrdí, že Wilson střílel, když Brown zdvihal ruce na znamení, že se vzdává.
Podle jedné verze si policista všiml, že 18letý Michael Brown drží v ruce doutníky, jejichž krádež před tím ohlásil nedaleký obchod. Wilson se prý nejdříve pokoušel s mladíkem mluvit ze svého auta, ten mu ale měl dát dvě rány pěstí do obličeje. Celá potyčka skončila tím, že Brown po několika předchozích výstřelech neuposlechl výzvu policisty, aby si lehl na zem, a naopak se proti Wilsonovi rozeběhl. V obavách o vlastní život policista mladíka zastřelil. Druhá strana tvrdí, že Wilson střílel, když Brown zdvihal ruce na znamení, že se vzdává.
Kevin Kirkwood je přesvědčený o tom, že problémy mají konstruktivní řešení, i když výsledek nebude vidět hned. „Spousta věcí se dá změnit ve volbách. Lidé k nim musejí začít chodit a dát politikům jasně najevo, že se jim nelíbí, co se děje,“ soudí Kevin.
K pozitivnímu řešení namísto destrukce vyzývá afroamerické obyvatele i její nejviditelnější představitel, prezident Barack Obama. Mnozí tady jsou ale skeptičtí.
Změnit se totiž musí celá americká společnost. A i když urazila od otrokářských dob obrovský kus cesty, některé předsudky a stereotypy ve vztahu k černošské komunitě podle kritiků zarytě zůstávají.
„Je to jako boj s větrnými mlýny. A bude to marný boj do té doby, než všichni pochopíme, že doopravdy jediný rozdíl mezi námi je procento pigmentu v pokožce. Životy nás s černou kůží nejsou o nic méně důležité než životy Američanů s bílou pokožkou. To je i důvod, proč cítím takovou bolest a zlost,“ vysvětluje pocity mnohých ve Fergusonu Kelly Aneseová.
