Eseje a fejetony; sci-fi re-pre; seniorští lupiči a kanibalistická story
Nakladatelství Druhé město vydalo knihu Jiřího Kratochvila. Plodný autor chrlí jednu postmoderní magicko realistickou prózu za druhou. „Připadá mi, že jste posedlý psavostí jako ďáblem,“ řekl o něm už před více než čtvrtstoletím kritik Sergej Machonin.
Jiří Kratochvil, Bleší trh (Druhé město)Nový titul nazvaný Bleší trh však nerozhojňuje autorovo košaté beletristické dílo, nýbrž dává čtenářům nahlédnout do autorovy dílny i do peripetií jeho životního osudu.
Vzhledem k imaginativnímu rázu Kratochvilova psaní, o autorovi jako člověku z masa a kostí víme vlastně pramálo, po většinu času zůstává tvůrce skryt za tvorbou. Ani teď nenapsal memoáry. Doslova říká: „Nemíním psát memoáry, ač už jsem v tom věku. Je mi to vzdálené, ba protivné, stejně jako psaní poezie, příliš osobní a příliš důvěrné.“
A tak se tu čtenář musí spokojit s autorovými eseji, sloupky, fejetony a tvůrčími konfesemi. Leitmotivem úvah se stalo dílo Milana Kundery, jehož je autor ctitelem, přímluvcem i obhájcem. A stejně jako u Nabokova, Cortázara či třeba Borgese hájí právo na literaturu jako hru se světem, nikoli jako přísně pravdivý obraz světa. Při probírce svých literárních inspirací Kratochvil nesoudí, do jeho širokého srdce se vejde Mýtus o Sisyfovi, Haprdáns i Hitchcockovo Vertigo, o Nezvalově stalinistických úletech míní, že „znicotněním své imaginace v 50. letech si možná autor zachránil život, co o tom víme“.
Zuzana Hloušková (ed.), My jsme vám to říkali (Spol. přátel krásného slova)Z dalších nových titulů připomeňme například sborník Spolku přátel krásného slova nazvaný My jsme vám to říkali. Kolektiv autorů zde uvádí na scénu nový útvar žánru sci-fi, a sice re-pre neboli real prediction, reálnou předpověď. Tvůrci se nevydávají do daleké budoucnosti, nýbrž jen za humna našeho času. „Příběh se stává skutečným už ve chvíli, kdy po dopsání textu ještě nestihl zaschnout inkoust na autorově brku,“ říkají pisatelé s nadsázkou, ovšem z jejich předchozích literárních předpovědí se prý už leccos vyplnilo - od novinek v komunikačních technologiích až třeba po dramatickou smrt zpěvačky Ivety Bartošové. My jsme vám to říkali, zní tu jako refrén.
Catharina Ingelman-Sundbergová, Brambory na vloupačku (Argo)Brambory na vloupačku - tak počeštila překladatelka Helena Matochová název krimikomediálního příběhu švédské autorky Cathariny Ingelman-Sundbergové. Role zločinců tu připadla vskutku netradičním hrdinům. Jsou to senioři, kteří si chtějí přilepšit k podzimu života, a tak se svými chodítky došourají až do banky, jíž se chystají přepadnout. Že nakonec všechno bude jinak, přesně podle onoho židovského přísloví, je jasné už od chvíle, kdy se jim do cesty připlete skutečné podsvětí. Černá groteska se zde mísí se satirou, neboť i vidina vězení je pro tyto opuštěné starce lákavější než špatné zacházení v domově důchodců.
Natalie Youngová, Dokonalá chuť (Domino)Anglická spisovatelka Natalie Youngová nabízí v románu Dokonalá chuť doslova pitvu jednoho manželství. Ovšem když hlavní hrdinka říká o svém choti, že to „nebyl dobrý manžel“, nezní to vůbec banálně, neboť právě dojedla jeho levou paži s bazalkou a koriandrem. Šokující kanibalistická story by však neměla přehlušit spodní psychologické podloží prózy, v němž hrdinka bilancuje svůj život a svou duši porcuje ještě ostřejšími řezy než manželův kadávr. V překladu Jana Netoličky knihu vydalo nakladatelství Domino.
