Venku je ještě tma a skoro mrzne. Přesto se nádvořím Pražského hradu trousí skupinky lidí a mizí v útrobách potemnělé katedrály. Je tři čtvrtě na šest ráno a z přeplněné boční kaple se ozývá nápěv staré adventní písně.

„Smyslem rorátů je přinášet naději, perspektivu. A to do dnešní situace světa je úžasně důležitá věc,“ vysvětluje kardinál Miloslav Vlk. Mezi sebe jej vzal hlouček vysokoškoláků, kteří si také řádně přivstali.

Podle studenta informatiky Jakuba Dubovského je to sice oběť, která mu ale stojí za to. „Jsem velmi technický člověk, takže s prožíváním duchovna mám trošku problém, ale je to zajímavý impulz úplně jiného charakteru, který mi pomáhá.“

Boční kaple, ve které se staročeské roráty dodnes zpívají, pamatuje jejich úplný začátek. Přímo zde totiž podle znalce staré hudby Michaela Pospíšila jejich tradici založil Karel IV.

„Bývaly latinsky, husité je v 15. století přeložili do češtiny. Popularita rorátů byla obrovská, chodilo na ně celé město, ale 20. století je skoro vyhubilo. V současné době přišla vlna obrody.“

A to přesto, že tyto 600 let staré písně mají v podstatě stále stejné téma. „Celé ty roráty jsou o tom tajemství, o setkání anděla s Marií. Je to dialog nebe a země,“ říká Michael Pospíšil.

Kromě toho mají podle něj české texty písní k ranním bohoslužbám i jednu velkou zásluhu pro náš národ. „Jsem přesvědčený o tom, že češtinu udržely jako náš národní jazyk.“

Kdo by si také rád přivoněl k adventní tradici a zazpíval si při světle svíček, má k tomu příležitost v řadě kostelů každý den brzy ráno až do Vánoc.

mta, Evelyna Kulíšková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít