Poláci budují moderní dálnice. Učí se při tom od Němců a pamatují i na netopýry
Polsko se rychle mění. Málokde je to vidět víc než na silnicích. Ještě nedávno byly pro smích všem řidičům, kteří měli tu čest nebo spíš smůlu po nich jezdit. Dnes je to naopak. Vypravil jsem se na cestu po polských dálnicích a také trochu časem. Srovnání polských silnic minulosti a současnosti se přitom nešlo vyhnout.
Výpadovka z Varšavy směrem na jihovýchod je čtyřproudá. V úseku, kde stojím, je povolená oficiálně šedesátka, ale působí to skoro jako žert. Když po ní jedu a zpomalím na sedmdesát, ťukají si ostatní řidiči na hlavu a sviští vesele kolem podstatně rychleji.
Jsou tady sice přechody pro chodce a na nich děti na cestě do školy, ale tohle je přece „droga szybkiego ruchu“, rychlostní silnice „Gierkówka" nazvaná podle Edwarda Gierka, komunistického vládce Polska ze sedmdesátých let.
Právě on byl duchovním otcem téhle pseudodálnice postavené na principu „za málo peněz hodně muziky“.
To on také v roce 1976 otevíral v Čenstochové nový úsek něčeho, co mělo být jako dálnice, ale zároveň levné a hlavně rychle postavené. A proto nebyly peníze na mimoúrovňové přechody ani pro lidi, natožpak pro zvířata.
Polsko vsadilo na odborníky a je to vidět
Po jednom ze současných „ekoduktů“ mě provází Jan Krynicki z polského Generálního ředitelství silnic a dálnic. V Polsku se na rozdíl od České republiky stavěly podle odborných studií, a proto není slyšet kritika, že jsou na nesprávných místech nebo předražené.
A pamatuje se i na netopýry. Když jejich migrační cesta přetíná na určitém místě expresní silnici nebo dálnici, budují i pro ně speciální přechody. Jsou to speciální sítě, které je navedou do bezpečné výšky nad auta.
Polsko tak možná paradoxně těží z toho, že ve stavbě dálnic dlouho zaostávalo. Dnes může čerpat hlavně ze zkušeností sousedního Německa a vyvaruje se zbytečných chyb.
Jaké silnice, takový stát?
Dosvědčuje to i Igor Ruttner, slovenský šéf jedné z nadnárodních společností, které z boomu polských dálnic žijí.
„Jsem tu už šestnáct let a z pohledu Slovenska nebo Česka můžeme Polákům ten rozvoj skutečně jen závidět. Příkladem je třeba i vozovka, je asfaltová, ale má výjimečnou podkladovou vrstvu.“
Technických detailů vás ušetřím. Ale Igor vlastně říká, že Poláci už teď neinvestují jenom do kvantity, ale hlavně do kvality.
„Je to neporovnatelné,“ konstatuje Igor, jeden ze stavitelů polských dálnic. „Dříve, když jsem s autem překročil hranici, začal jsem se velmi rozčilovat. Na silnicích byly vyjeté koleje, trhliny a díry. Dnes je situace téměř opačná.“
Ve srovnání se situací ještě kolem roku 2000 se prostě stav nových polských silnic změnil k nepoznání. Je sice pravda, že v Polsku pořád najdete mnoho úseků nebezpečných „gierkówek“, jako je ta, kterou jsem na začátku popsal. Ale rychle se to mění. A je to odraz toho, jak se mění celá země.
