Vznikne v opuštěné žižkovské klinice sociální a kulturní centrum?
Praha může získat první občanské centrum, kde by bylo možné trávit čas, setkávat se s lidmi, tvořit a sdílet zadarmo. Vzniká ve zchátralé budově bývalé kliniky na Žižkově dobrovolnou prací spolku lidí z neziskové sféry.
„Velitel místní policie obdržel telefon z Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, nechávají nám prostor k jednání a nebudou požadovat vyklizení nyní, tahle je věc je zatím časově neomezená,“ ozývá se hlas jednoho z kolektivu kulturního a sociálního centra KLINIKA, které vzniklo během minulého víkendu na pražském Žižkově, zatímco ostatní tleskají.
Kolektiv z prázdného zdravotnického zařízení, kde se léčily plicní choroby, vynosil několik desítek pytlů s odpadky, exkrementy i injekčními stříkačkami. Na internet vyvěsil petici s prosbou o podporu a předem dopisem informoval magistrát, radnici Prahy 3 a majitele objektu, tedy Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Neudržovaná budova je tak trochu místním domem hrůzy, zřejmě i proto policejní hlídky skupinu lidí, která tu uklidila a utábořila se i přes noc, nenutily odejít.
„Za těch pár let tady vznikla zakonzervovaná skládka uprostřed města, odhadovala bych, že sem lidé i nosili odpadky, protože jinak nevím, jak by se tady tolik odpadků vzalo,“ říká jedna z kolektivu KLINIKY Anna. „Naši pozornost přitáhlo, že ten dům je evidentně opuštěný a často do něho vnikají vandalové nebo lidé, kteří můžou být pro okolí nepříjemní. Od policistů jsme se dozvěděli, že odsud pořád někoho vyhazují. Proto jsme si ho vybrali, je to státní majetek a jako občané tohoto státu máme zájem na tom, aby se s věcmi zacházelo tak, jak se má. Cítíme se povinní občanskou iniciativou dát najevo, že nám není jedno, jak vypadá naše město,“ vysvětluje motivace spolku Anna.
Podle ní město nemá žádný prostor, kde by člověk mohl svobodně působit. „Praha postrádá centrum, kam by mohl kdokoliv přijít nezávisle na tom, jestli má nebo nemá peníze. Dalo by se tam číst, trávit čas, odpočívat i třeba prezentovat, co člověk dělá. Mohlo by se tam debatovat nebo udělat workshop, aniž by člověk musel něco platit.“
Ve staré klinice by měla fungovat kavárna, lidová jídelna, kde by se vařilo vegetariánské jídlo, knihovna, čítárna, komunální dílna, kde by se sdílelo nářadí a lidé by si mohli přinášet a opravovat věci. „Jedním z našich projektů je lidová žižkovská univerzita, která by pořádala workshopy, přednášky na nejrůznější témata, důležitou součástí by byla komunitní zahrada, na které by se pěstovaly věci, z těch by se taky vařilo. Sociální centrum by mělo být otevřený lidem z okolí, poskytovat zázemí pro místní občanský iniciativy, který by se tady mohly scházet. Praze chybí prostory, kde by se lidé scházeli jako občané, ne jako spotřebitelé,“ doplňuje další z iniciátorů centra Arnošt Novák z pražské Fakulty humanitních studií UK.
Kolektiv zdůrazňuje, že místo by fungovalo svépomocí, vydělávalo by si na sebe pořádáním kulturních a jiných událostí, na kterých by se vybíralo dobrovolné vstupné, nebo prodejem občerstvení. KLINIKA nechce žádat o granty nebo přijímat dotace. „Co je důležité u těchto sociálních center, kterých po světě fungují stovky, je to, že je provozují samotní lidé. Není to tak, že by profesionálové, byť z neziskové sféry, připravili projekt pro nějaké jiné uživatele. Slovo klient tady nefunguje,“ říká Arnošt Novák.
Anna mezitím provází zájemce po budově. „Tohle je vstupní vestibul, je zamčený, mají od něho klíče jen policisté, my se tady pomocí té vývěskové vitríny snažíme dávat na vědomí, co se tady děje, lidem, který chodí kolem. Obešli jsme taky domy kolem a rozvěsili plakáty s informacemi, protože lidé se chodili ptát. Říkali: ‚Jupí, co se tady děje,‘ paní na nás mávala z balkonu naproti, pán nám ukazoval palec nahoru, on to byl opravdu barák hrůzy.“
Kolektiv by rád budovu využíval například za symbolickou cenu od magistrátu nebo městské části, na kterou by bývalá klinika mohla přejít, pokud plánovaná vyjednávání dopadnou podle představ spolku. Tiskový mluvčí Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových Robert Hurt ale uvedl, že spolek do budovy vnikl neoprávněně, a měl by ji proto opustit. Podrobněji se zatím vyjadřovat nechtěl. Lidé z KLINIKY se prý zatím vyjma stanoviska ÚZSVM setkávali s převážně pozitivními reakcemi – od místních, od sousedů i od politiků. Podporu projektu vyjádřila dnes dopisem Strana zelených z Prahy 3. „Právě nás kontaktovala prostřednictvím poradců radní Ropková, mluvili jsme s radním Stropnickým, kontaktovali nás i lidé z Prahy 3, takže to vypadá, že magistrát by měl být zprostředkovatelem jednání mezi námi a Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových,“ říká Novák.
Už od dnešního poledne se v žižkovské KLINICE pořádá sousedský den, na programu je například přednáška sochaře a iniciátora projektu Vetřelci a volavky Pavla Karouse. „Dnešní den se dá chápat jako první den sociálního centra, byť v provizorních podmínkách, bude tady pokračovat sousedská slavnost, v 5 bude přednáška, lidi se na nás můžou přijít podívat, říct nám, jak se jim to líbí, nebo nás poslat do háje nebo se třeba připojit.“
Sledovat fungování KLINIKY můžete tady.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
