Vláda odmítá větší počet uprchlíků ze Sýrie, v Rakousku s tím problém nemají

4. prosinec 2014

Česká vláda odmítá přijmout větší počet uprchlíků ze Sýrie. Ministra vnitra Milana Chovance v tom podpořil premiér Bohuslav Sobotka. Česko podle obou politiků ČSSD není připravené na uprchlickou vlnu z arabského světa ani společensky, ani finančně

Syrští uprchlíci by taky podle dřívějších vyjádření resortu vnitra mohli představovat bezpečnostní riziko. Tento postoj vlády už kritizovaly nevládní organizace pracující s uprchlíky i Česká biskupská konference.

Podobnou debatu má už za sebou sousední Rakousko. Země srovnatelná s Českem co do počtu obyvatel teď dobrovolně přijala 500 vybraných Syřanů a toto číslo chce brzo ztrojnásobit.

Je to přitom nad rámec tisíců syrských uprchlíků, kteří do Rakouska míří po vlastní ose.

Rakousko měsíčně eviduje kolem 3000 žádostí o azyl

Rakousko eviduje momentálně nejvíc žádostí o azyl za posledních 10 let. Podle údajů tamního ministerstva vnitra je to kolem 3000 lidí měsíčně, z toho je nejvíce obyvatel Sýrie.

Za poslední rok jejich zájem o azyl v Rakousku narostl o 330 %, a země se tak tlačí do první pětky evropských států, které jsou nejčastějším cílem syrských uprchlíků.

Z hlediska bezpečnosti to ale hrozbu neznamená. Potvrdila to i událost z minulého pátku, kdy rakouská policie provedla jednu z nejrozsáhlejších razií v poválečné historii.

Mířila proti radikálním islamistům v čele s jedním bosenským duchovním, kteří měli v Rakousku získávat stoupence hnutí Islámský stát a vysílat je na místa bojů na Blízký východ.

Razie znovu ukázala, že pokud už rakouská policie hledá stoupence radikálních hnutí, míří úplně na jiné národnostní skupiny než na Syřany, především na Čečence nebo na potomky uprchlíků z Balkánu.

Bezpečností riziko? Ani nás to nenapadlo

Anny Knappová vede sdružení Asylkoordination, které v Rakousku zastřešuje organizace pracující s přistěhovalci. České debaty o údajně nebezpečných uprchlících ze Sýrie ji překvapují:

„Bezpečnostní hledisko tady nikoho ani nenapadlo zmínit nahlas, to mi přijde opravdu nemístné. Naopak rakouské ministerstvo vnitra, které nebylo vždycky směrem k uprchlíkům zrovna nejcitlivější, udělalo za poslední dva roky velký pokrok. Zdůrazňovalo složitou humanitární situaci uprchlíků, apelovalo na rakouskou tradici přijímat lidi v nouzi a pomáhat jim, a otázka bezpečnosti vůbec nepřišla na přetřes.“

Podle nevládních organizací se sice rakouské úřady dohadovaly o přijetí syrských uprchlíků zbytečně dlouho, asi rok. Pointa je ale nakonec šťastná.

„Pozitivní stránka je jasná. Pořád se ukazuje, že v Rakousku je spousta angažovaných lidí, kteří jsou ochotní uprchlíkům pomáhat. Své přednosti má v tomto směru i Vídeň: ve velkém městě se nevedou jenom řeči, ale může se i rázně jednat. Vídeň třeba nedávno uvolnila několik set míst pro uprchlíky v univerzitní budově. Nebylo to tak vždycky tak, ale dnes je Vídeň otevřená k cizincům, a umí s nimi takříkajíc zacházet. Řeknu to takhle: v milionovém městě zkrátka pár tisíc Syřanů navíc vůbec nikomu nemůže vadit,“ říká novinářka deníku Der Standard Irene Bricknerová, která o migraci dlouhodobě píše.

Poslední slovo při výběru uprchlíků má ministerstvo vnitra

A jak si tedy Rakousko vybralo 500 prvních Syřanů, které přijalo v rámci přesidlovacího programu Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky?

Několik set jich vybrala katolická charita, tak aby se do Rakouska dostali členové syrských rodin, které už v Rakousku žijí. Větší část nominovali právě imigrační experti OSN.

Poslední slovo mělo vždy ministerstvo vnitra, které zkoumalo právě i bezpečnostní riziko. Prchající Syřané ale nakonec svoji šanci v Rakousku dostali, stejně jako v minulosti třeba statisíce Maďarů nebo Čechoslováků.

autoři: mvo , vob
Spustit audio