Horolezkyně Soňa Boštíková láká na umělou stěnu děti od šesti let
Na právě probíhajícím Mezinárodním festivalu alpinismu v Praze je bohatě zastoupeno také něžné pohlaví. Ono už pěkných pár let platí, že i mezi odvážlivci, kteří si vybrali jako svůj cíl osmitisícové vrcholy, je nemálo dívek a žen. A mezi ně patří také Soňa Boštíková.
„Přiznám se, že expedic bez vrcholu bylo celkem dost. Vylezené osmitisícovky mám dvě a to mi teď na nějakou dobu zůstane. Spíš si uvědomuji, jak to všechno hrozně utíká,“ říká Soňa Boštíková.
Ano, čas mívá někdy tu špatnou vlastnost, že plyne hodně rychle - což platí i v našich skromných nadmořských výškách.
S dětmi bychom měli sportovat společně a musí je to bavit, říká horolezkyně Soňa Boštíková
Určitě přijde den, kdy se dcera zeptá mámy: A proč tě vlastně baví šplhat po horách? Nad takovou otázkou nemusí ovšem žádný horolezec dlouze přemýšlet.
„Horolezectví mi dalo osobní statečnost. V horách se člověk pere s takovými věcmi, které se s denními starostmi nedají srovnat. Takže odvahu do normálního života jsem čerpala z expedic, ze zkušeností z nich.“
Ono to sice tak horké nebude, ale rodiče mají samozřejmě svoje plány a představy.
„Jsou dva velice důležité aspekty. Jedním z nich je jít dětem osobním příkladem. To znamená neposílat je sportovat, ale sportovat společně. Ale na druhou stranu nic se nemá přehánět. Děti to musí bavit.“
A kdy že je tedy vhodné začít s pěstováním dětského zájmu o sport? Soňa Boštíková může využít zkušeností z dětských kurzů lezení na umělé stěně.
„Startovacím rokem je první třída ve škole, protože si děti už připadají velké, samostatné a už se nebojí přijít do kroužku na stěnu. Potřebují trochu odvahu a tu jim tady dodají kamarádi nebo instruktoři.“
Teď jsme možná trošku poradili i těm rodičům, kteří jsou zvyklí dívat se jenom zpovzdálí.
