Proč nám některá jídla chutnají víc než jiná?

Jak říká v rozhovoru pro německý list Süddeutsche Zeitung odborník na výživu Thomas Ellrott, existuje mnoho lidí, kteří rozhodně nejedí všechno, co se jim naservíruje na talíř. Čím je to dané?

„Je samozřejmě vždycky možné, že organismus určité potraviny jednoduše nesnáší. Jenže se to těžko zjišťuje,“ vysvětluje nutriční terapeut. Každá potravina totiž obsahuje stovky, nebo přímo tisíce složek – a to se netýká jen průmyslově vyráběných potravin, ale také potravin čistě přírodního původu.

A pokud člověk určitou složku těžko tráví, nemusí se to hned nutně projevit akutní nevolností, ale třeba jen lehkým „nedobrým“ pocitem. Ten si ale tělo zapamatuje. A příště bude u téhož jídla zdrženlivé.

Může se také stát, že člověk někdy snědl nějakou zkaženou potravinu, následně mu bylo hodně zle – a v budoucnosti se na takové jídlo ani nemůže podívat.

Další příčinou, proč lidé nemají rádi určitá jídla, mohou být negativní asociace sahající do minulosti. Například děti, kterým jsou během chemoterapie podávána jejich oblíbená jídla, později tyto pokrmy odmítají.

Čtěte také

Ve výhodě jsou i v pozdějším životě všichni ti, kteří byli jako miminka kojeni. Mají tak ty nejlepší předpoklady, že budou jako dospělí jíst co možná nejpestřejší stravu.

Podle Thomase Ellrotta je dokonce pro budoucí stravovací návyky dítěte důležité, jak se stravovala jeho matka už během těhotenství.

Kojení, ilustrační foto|foto: Stock Exchange, Carin Araujo

Ostatně, toto tvrzení dokládá řada experimentů. Například ten s anýzem, kdy jedna skupina těhotných žen jedla hodně jídel kořeněných touto bylinou, zatímco druhá skupina se anýzu ani nedotkla.

Poté, co se ženám narodily děti, ony tyto děti kojily a posléze s kojením přestaly, bylo všem miminkům podáno mléko ochucené anýzem. A výsledek? Děti matek z první skupiny anýzové mléko pily plnými doušky, děti matek z druhé skupiny tento nápoj odmítaly.

„Ale mnohem důležitější jsou podle mě učební procesy, které začínají až po ukončení kojení,“ říká německý expert na výživu. Jde při nich například o to, jak se stravují rodiče. Jedí pestře a vyváženě? Děti se totiž chovají do velké míry podle toho, co pozorují u svých vzorů.

A velkou roli hraje třeba také skutečnost, že u jídelního stolu sedí celá rodina, tedy dítě i se svým sourozencem či sourozenci. Odmítáním určitého jídla totiž dítě získává pozornost.

A pak je tu ještě jev, který vědci označují za „neofobii“ – tedy strach ze všeho nového. A to se týká i jídla. V podstatě se jedná o jakýsi bezpečnostní program v našem mozku, který je z hlediska evoluční biologie velmi praktický a říká nám toto: „Jez jen to, co znáš, a nic se ti nestane.“

Čtěte také

Stejně tak je evolučně podmíněna naše preference sladké chuti. Ta je totiž příslibem kalorií, a ty představovaly v období hladu vždy výhodu. To, co je sladké, navíc téměř nikdy není jedovaté – na rozdíl od hořkých potravin.

Může se zdát od našeho těla hloupé, že si říká o kalorie – a ne třeba o vitamíny. Jenomže právě kalorií bylo téměř po celou dobu trvání lidstva nedostatek. Naopak neexistovala nikdy doba, ve které by pro přežití byl rozhodující třeba draslík.

Sušenky|foto: Fotobanka Pixabay

Po desítky tisíc let byl lidský organismus nastaven na to, že panoval nedostatek kalorií. Když se naskytla možnost jejich doplnění, nebylo proč váhat.

Dvě nebo tři generace, které žijí v dostatku a blahobytu, nestačí k tomu, aby se změnila naše genetická výbava, upozorňuje pro Süddeutsche Zeitung odborník na výživu Thomas Ellrott.

Žijeme tedy v době, kdy je jídla dost – a hlavně toho sladkého, kalorického, které náš organismus bohužel často preferuje. Rozumný člověk ví, že je třeba se stravovat vyváženě.

Jak ale motivovat děti, aby jedly ovoce a zeleninu a ne jen samé sladkosti? Nejhorší ze všeho je říkat: „Dej si, je to zdravé.“ To je podle Thomase Ellrotta kontraproduktivní asi tak v 99 % případů. Protože „zdravé“ – to z hlediska dětí většinou znamená „nechutné“.

Nejlepší je proto říci: „Dej si, chutná to skvěle.“ Anebo spiklenecky podotknout: „To není pro děti, jen pro dospělé...“ Možná budete překvapeni. Tolik Süddeutsche Zeitung o tom, proč nám některé pokrmy chutnají víc než jiné.

Zpracováno ze zahraničního tisku.