Neonacisté si musí uvědomit, že škodí sami sobě. EXIT-Deutschland pomáhá najít cestu zpět

17. prosinec 2014

Před časem jsme vás informovali o pochodu neonacistů v německém Wunsiedelu, jehož obyvatelé za každý metr ušlý při pochodu přispívali 10 euro na konto organizace EXIT-Deutschland. Ta pomáhá příslušníkům německé extrémně pravicové scény, kteří se ji snaží opustit. Organizaci založil v roce 2000 kriminalista a politický analytik Bernd Wagner, který se tématem neonacismu zabývá už 30 let. V rozhovoru pro Radio Wave prozradil mimo jiné to, jak německá média o extrémní pravici referují nebo jak si tato scéna v Německu stojí oproti ostatním evropským zemím.

Jaká je dnes situace s extrémní pravicí v Německu a kolik lidí registruje iniciativa EXIT-Deutschland?
V Německu je extrémní pravice velmi silná a násilná. Na jedné straně se orientuje na národní socialismus, na straně druhé je velmi xenofobní a rasistická. Co se týče počtu lidí, existuje několik institucí, které se jí zabývají. Německá tajná služba registruje zhruba 23 tisíc osob, z toho polovina je násilnická nebo připravena páchat násilí.

To jsou lidé z celého Německa?
Ano, z celé země. Naše organizace má za to, že potencionální číslo lidí spojených s extrémní pravicí je větší. Ovšem nemůžeme to exaktně změřit, protože k tomu nemáme žádné dobré instrumenty. Stavíme proto na informacích od tajné služby, výpovědích bývalých členů scény a sociologických výzkumech.

Čtěte také

Přibývá, nebo ubývá počet členů extrémní pravice?
Počet se nezvyšuje, spíše zůstává konstantní. V některých dílčích organizacích se počet členů snižuje, naopak v násilnických neonacistických organizacích se počet zvyšuje. V klasických politických stranách (NPD – 6 tisíc členů, DIE RECHTE – zhruba 500 členů) je číslo každým rokem menší. V hnutích, malých skupinách, nejrůznějších sítích a volných autonomních uskupeních je osob naopak stále více.

Jak se extrémní pravice v Německu prezentuje?
Je to poměrně pestrá směs. Jednak hluboká víra v rasistickou a politickou misi, která je orientovaná na aktivní násilí, pak také aktivní politika v podobě demonstrací. Hlavním cílem je samozřejmě přilákat co nejvíce nových příznivců a rekrutovat je do svých řad. Důležitá je v tomto ohledu agitace a propaganda.

Jak se dnes extrémní pravice v Německu dívá na problematiku druhé světové války a jak se s tím vypořádává starší generace?
Extrémní pravice samozřejmě lituje konce třetí říše a snaží se spoustu ideologických myšlenek z té doby vztáhnout na dnešek. Už mnoho let má velký problém, kterým je liberální demokracie na Západě. Také se snaží vyrovnat s kapitalismem. Otázka nacionalismu je spojována s otázkou sociální a mířena proti západním hodnotám. Hlavním nepřítelem jsou Spojené státy americké. To je změna oproti tomu, co bylo propagováno v třetí říši. To znamená, že nastává inovace a rozšiřování.

Jaký typ lidí se řadí k extrémní pravici?
Předně se jedná o lidi, kteří nepochází z intelektuálního spektra ani z vyšších společenských kruhů. Převážně jsou to mladí pracující, často se sociálními problémy.

03275772.jpeg

Když to vezmeme geograficky. Je extrémní pravice zastoupená více v západní nebo východní části Německa?
Dalo by se to rozdělit na čtvrtiny. První dělení je mezi západem a východem. Pokud to počítáme na 100 tisíc obyvatel, jsou pravicoví extremisté silněji zastoupeni ve spolkových zemích na východě Německa. Druhé dělení je pak na sever a jih Německa. Podle čísel žije určitě více pravicových extremistů na severu než třeba v Bavorsku nebo Bádensku-Württembersku.

Jaký je v Německu vztah mezi legislativou a extrémní pravicovou scénou?
V německé legislativě je ukotvená poměrně tvrdá restrikce, pokud se extremisté dopustí trestného činu. Podle našeho názoru ale trvá celé řízení zbytečně dlouho a tresty by mohly být daleko tvrdší. Přes to všechno ale je represe poměrně ostrá. Politické vypořádání probíhá na půdě parlamentu prostřednictvím demokratických stran i přesto, že v něm sedí také zástupci extrémní pravice. S výjimkou pár lokálních parlamentů (Sasko, Meklenbursko) nejsou v Německu žádné koalice s neonacisty. Existuje také celá řada iniciativ a občanských organizací, které se zabývají hodnotami demokracie a jejichž cílem je vést diskusi a od extrémní pravicové scény odrazovat. To všechno ale nestačí. Na mnoha místech se musí přitlačit. Často se jedná pouze o taktickou nebo strategickou kritiku. Přesto je důležité, že v posledních dvaceti letech bylo v Německu podniknuto hodně kroků k potlačení extrémní pravicové scény.

Čtěte také

Jakým způsobem referují německá média o extrémní pravici?
Dá se říct, že skoro stoprocentně velmi kriticky. Někdy je to ale na pováženou. Dokážou třeba některé lidi zkritizovat tak ostře, že i já si myslím, že by to média neměla v tomto směru přehánět, protože někdy bývají v těchto strukturách artikulovány reálné problémy. Často mají média i sklon kritizovat něco, co je ve skutečnosti správné.

Myslíte si, že by bylo lepší o extrémní pravici vůbec nepsat?
Vůbec nepsat není dobré. Tématem se denně zabývám už od roku 1974. Podle mých zkušeností by se mělo o extrémní pravici psát a referovat v rozhlase a v televizi. Novináři by se ale v tomto případě měli chovat velmi analyticky a nevyužívat média jenom jako bojový propagandistický nástroj. Referovat by se mělo vyváženě, kriticky a hlavně odpovídat na otázku, proč by měli být pravicoví extremisté odmítáni a proč jsou nepřátelé svobody. To je důležitý bod, který stále zdůrazňuji na svých přednáškách nebo v médiích – proč je extrémní pravicová ideologie a praxe orientována proti lidské důstojnosti.

Vaše iniciativa EXIT-Deutschland pomáhá lidem vystoupit z extrémní pravice. Jak to přesně funguje?
Pomáhá tím způsobem, že si pravicoví extremisté musí uvědomit, že tato ideologie škodí jim samotným, ale také ostatním lidem. Když se lidé ocitnou v této situací a pochopí, že už nemohou takto dál žít, obrátí se na nás. Většinou nám píšou e-maily, telefonují nebo píšou dopisy. Třeba když jsou ve vězení, tak se moc volat nedá. My se potom s těmito lidmi spojíme. Následně zjišťujeme, proč chtějí vystoupit, v jaké organizaci jsou, jaká nebezpečí hrozí kvůli jejich odchodu. Třeba to, že mohou být bráni jako zrádci nebo že budou pronásledováni. Klíčová je potom jejich následná socializace.

03275774.jpeg

Jak dlouho EXIT-Deutschland funguje a inspiroval jste se někde v zahraničí?
Všechno začalo iniciativou Ausstieg (Odchod), kterou jsem založil v roce 1990. V té době jsem vedl politickou policii v celém východním Německu. Měl jsem tam co do činění s násilnými neonacisty, kteří byli velmi nebezpeční, přepadávali lidi, zapalovali domy a vedli spoustu pogromů. Přitom jsem se seznámil s mnoha neonacisty, kteří o svých činech a své ideologii také přemýšleli. Podařilo se mi s některými navázat kontakt a přesvědčit je, aby z extrémní pravice vystoupili. S jedním z bývalých vůdčích neonacistů jsem potom v roce 2000 založil organizaci EXIT-Deutschland.

Extrémní pravici se tím pádem věnujete bezmála čtvrt století. Byl jste za tu dobu někdy v ohrožení života?
Organizaci i mně bylo v minulosti mnohokrát vyhrožováno. Bylo proti nám spácháno i několik neúspěšných vražedných komplotů. Zažili jsme ale také mnoho přepadení a zastrašování lidí, kteří z extrémní pravice odešli. Někteří byli těžce zraněni. Naštěstí nám z organizace se zatím nic vážnějšího nestalo.

Už jste zmínil, že jste EXIT-Deutschland založil před 14 lety společně s kolegou, který býval aktivním neonacistou. Jací další lidé u vás pracují?
Momentálně jsme čtyři a po celém území Německa máme pomocníky. Já sám jsem kriminalista a politický analytik. V zásadě pro nás pracují politologové, sociologové, psychologové, právníci, policisté. Profil lidí je poměrně široký. Důležité je, aby uměli komunikovat, aby rozuměli myšlení pravicových extremistů. Jako byrokrat a technokrat by se u nás člověk těžko uchytil.

Proč chtějí lidé opustit pravicovou scénu? Jaký je hlavní důvod?
Hlavním důvodem je to, aby každý jednotlivec, který už není v extrémně pravicové nebo neonacistické struktuře aktivní, byl zároveň přínosem na ochranu obětí. Vystoupivší chtějí chránit důstojnost a svobodu ostatních lidí. Zatím jsme pomohli vystoupit ze scény zhruba 550 lidem. Z toho 12 se jich k extrémní pravici vrátilo. Ostatní upustili od rasistických a politických trestných upustili. To je samozřejmě pro potenciální oběti důležité, že už je tito lidé přestanou ohrožovat nebo fyzicky napadat.

03275780.jpeg

V čem je těžké vystoupit z extrémní pravicové scény? Proč musí organizace EXIT-Deutschland těmto lidem pomáhat?
Pokud lidé působí ve straně jako například v tzv. Pro-Bewegung, tak mohou poměrně bezproblémově odejít. Tyhle případy k nám ani nechodí, prostě zahodí svůj stranický průkaz nebo napíšou prohlášení a tím to pro ně končí. Problémoví jsou ale militantní neonacisté. Když od nich odejdete, stáváte se zrádcem mise. To se také trestá, a proto ti lidé chodí k nám a hledají ochranu, kterou jim bezpečnostní úřady nezajistí. My jim nabízíme jakýsi dvojitý balíček. Jednak určitý ochranný deštník a zároveň sociální integraci. Proto ti lidé chodí k nám. My jim rozumíme, proč tam byli, a můžeme jim dát velmi dobré rady pro jejich bezpečnost. Umíme je také nasměrovat na novou životní cestu a to je pro ně důležité.

Kolik lidí registrujete v poslední době, kteří chtějí ze scény vystoupit?
Jak už jsem říkal, od roku 2000 jich bylo 550. Jedná se o zhruba 40–50 lidí ročně. Čtvrtinu tvoří ženy a také rodiny s dětmi.

Jak si vůbec stojí Německo v problematice extrémní pravice v porovnání s ostatními zeměmi v Evropě?
Řekl bych, že následuje evropský trend. Jsou státy, které mají poměrně silná politická hnutí, například nacionalisté ve Francii nebo v Maďarsku. Ale Německo má velmi dobře zasíťovanou militantní scénu, a to i na mezinárodní úrovni. A ta je větší než v ostatních zemích. Každý stát v Evropě k tomu určitě přispívá svým dílem. Důležité je, aby existovala určitá mezinárodní demokratická úmluva, která by pravicový extremismus potírala. I zástupci českého ministerstva vnitra s námi hovořili a vyměňovali jsme si zkušenosti ohledně této problematiky. V této věci se určitě vidíme jako nedílná součást Evropy.

autor: Martin Melichar
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...

Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

hurvinek.jpg

3 x Hurvínkovy příhody

Koupit

„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka