Ohřívání oceánů může vést k uvolňování metanu z mořského dna

26. prosinec 2014

Povrchové teploty v oceánech jsou letos podle měření amerického Národního úřadu pro oceány a atmosféru NOAA nejvyšší za celou dobu, kdy je toto měření prováděno, tedy od poloviny 19. století.

Podle odborníků z univerzity státu Washington v městě Seattle může toto zvýšení teploty podporovat uvolňování metanu ze zmrzlých vrstev pod mořským dnem. Vzhledem k tomu, že metan je jedním z nejvýraznějších skleníkových plynů, může mít tento proces vliv na změnu globálního klimatu.

Klimatolog Axel Timmermann, který pracuje na Havajské univerzitě, se podílel na studiích, týkajících se vývoje povrchových teplot oceánu jak v globálním měřítku, tak v oblasti severního Pacifiku. Letošní teplotní rekord dokonce překonal ten předchozí z roku 1998. kdy v atmosféře fungoval jev známý jako El Niño. V letech 2000-2013 přitom nedocházelo k růstu těchto teplot, i když se koncentrace skleníkových plynů v atmosféře zvyšovala. Od dubna tohoto roku však průměrné povrchové teploty vody v oceánech začaly opět po téměř čtrnáctileté pauze růst, zejména díky oteplení v oblasti severního Pacifiku. Zároveň se zde změnily dráhy hurikánů, zeslabilo se letní výměnné proudění vzduchu v atmosféře, které jindy chladí povrch oceánu, a nakonec se k pacifickému pobřeží Severní Ameriky, včetně břehů Aljašky, dostalo velké množství tepelné energie, která bývá jindy “uzamčena” v oblasti západního tropického Pacifiku.

Vědci zkoumají vývoj povrchových teplot oceánu v oblasti severního Pacifiku

Zároveň ovšem vědci i mnozí rybáři pozorují jak v oblasti Pacifiku, tak i v Atlantiku zvýšené známky úniku metanu z mořského dna. Metan bývá vázán ve vrstvách podloží dna ve formě metanového ledu či klatrátu, neboli ve zmrzlé hydratované formě. Při růstu teploty okolního prostředí se však tyto zásoby začínají postupně rozpouštět a uvolněný metan pak stoupá ve velkých bublinách k hladině moře, aby se nakonec část tohoto plynu stala součástí atmosféry. Podobný jev nyní vědci pozorují na mořském dně v blízkosti západního pobřeží USA, ale také na dně nedaleko východního atlantického pobřeží USA. Typické hloubky, v nichž dochází ke změně metanového ledu na plynný metan, se pohybují přibližně kolem 400-1400 metrů.

Vědci odhadli, že v letech 1970-2013 došlo jen u pobřeží státu Washington k uvolnění 4 milionů tun metanu. To odpovídá každoročnímu objemu uvolnění metanu na úrovni katastrofy ropné plošiny Deepwater Horizon. Jde také o pětisetnásobek míry přirozeného či standardního uvolňování tohoto plynu z mořského dna. Výsledek je částečně ovlivněn tím, že v této oblasti jsou velké zásoby metanového ledu. Nicméně dalším faktorem zvýšené míry uvolňování metanu je i růst teploty mořské vody. V budoucnu by se rychlost uvolňování metanu v oblasti mohla dokonce ještě zečtyřnásobit. U východního pobřeží USA, v oblasti států Severní Karolína a Massachusetts, vědci dokonce na mořském dně pomocí sonaru zaregistrovali na 570 metanových “ventilů”, kde dochází k pravidelným výronům plynného metanu.

Žluté body znázorňují místa měření povrchové teploty mořské vody u břehů státu Washington v letech 1970-2013

Zdroje: Phys.Org 1, Phys.Org 2, Phys.Org 3, Phys.Org 4

autor: Pavel Vachtl
Spustit audio