Britská vláda chce umožnit ženám sloužit u pěchoty na frontové linii
Britská vláda má v úmyslu odstranit poslední překážku na cestě k úplnému zrovnoprávnění mužů a žen v ozbrojených silách. Možná už za dva roky umožní ženám a dívkám službu u pěchoty v bojové linii. Už teď Britky slouží na ponorkách nebo startují k bojovým letům nad Irákem proti postavením Islámského státu.
Hlavním argumentem v debatě, zda ženám službu doslova na frontové linii umožnit, je genderové hledisko. Cílem je dosáhnout plné rovnoprávnosti obou pohlaví a skončit s diskriminací.
Poslední hodnotící zpráva z letošního roku ukázala, že by přítomnost žen u pěchoty v bojové oblasti neměla negativní vliv na soudržnost jednotky.
Je ale samozřejmě otázkou, jestli by bylo zapotřebí mít dvojí metr z hlediska fyzických testů, a také, jak by se to dotklo výkonnosti té které jednotky v boji.
„Základní princip vychází z toho, že kritériem výběru by u armády měly být schopnosti a nikoli pohlaví. Pokud se ženy chtějí dobrovolně přihlásit k jakékoli jednotce britských ozbrojených sil, měli bychom jim to podle mě umožnit,“ myslí si ministr obrana Michael Fallon.
Celkový podíl žen v britských ozbrojených silách je necelých 10 procent, ale u Královského letectva je to procent 14. Během 2. světové války měly ženské pomocné sbory u letectva a námořnictva zcela zásadní podíl na konečném vítězství, považovalo se to za něco velmi prestižního. Dnešní panovnice Alžběta II. byla na sklonku 2. světové války vyškolenou řidičkou a mechaničkou vojenského nákladního vozidla. V moderních konfliktech v Iráku i Afghánistánu sloužily stovky britských žen, dokonce třeba v krajně nebezpečných jednotkách pyrotechniků. Ženy shazují pumy a rakety ze stíhacích bombardérů na radikály z Islámského státu.
„Také Spojené státy oznámily změnu pravidel ohledně služby žen v přední linii, ale zatím to nepřetavily v praxi. Postupují opatrně a my máme stejnou povinnosti vůči mužům a ženám v naší armádě, co se týče jejich zdraví a kariéry,“ dodává.
A jaké jsou nároky na fyzickou připravenost vojáků u pěchoty? U přijímacích testů musí muži uběhnout 1,5 míle, tedy 2400 metrů, pod 12 minut a 45 vteřin. Pak musí ujít asi 15 kilometrů v čase pod dvě hodiny, ovšem s přilbou, puškou a 25 kilogramy výstroje.
V bojových oblastech se ale vyžaduje i schopnost unést na zádech zraněného spolubojovníka na vzdálenost 200 metrů, včetně jeho pušky a výstroje. Tam jsou šance žen velmi malé.
Reakce na chystanou revoluční změnu zatím moc nadšené nejsou, včetně žen, které v armádě sloužily nebo slouží. Podle majorky Judith Webbové, první ženské velitelky plně mužské bojové jednotky, „jsou ženy prostě fyzicky odlišné a dlouhodobý pobyt slabších vojáků, tedy vojaček, u jednotky by měl dopad na její bojovou efektivitu.“
Ozývají se ale také hlasy, že existují země, kde ženy u bojových jednotek pěchoty měly celkově pozitivní dopad na ozbrojené síly. To je známý případ Izraele, ale například i Kanady, Dánska nebo Nového Zélandu.
