Rumunsko zaplatilo za svobodu hodně, krvavou revoluci si ale připomíná málokdo

Měsíc po české sametové revoluci padl komunistický režim v jedné z nejhůře zkoušených zemí východního bloku. Rumunsko se zbavilo diktátora Nicolaea Ceausesca krvavou revoluční cestou. Před jeho sesazením i několik týdnů potom zahynulo v Rumunsku přes tisíc lidí. Čtvrt století po revoluci si ale památku padlých připomíná jen málokdo.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Demonstrant u svíček v Bukurešti

Demonstrant u svíček v Bukurešti | Foto: Pavel Novák | Zdroj: Český rozhlas

Zoufalé volání rumunského prezidenta Nicolae Ceausesca při jeho posledním projevu z balkónu paláce na dnešním náměstí Revoluce předznamenalo pád celého režimu.

Když na demonstraci někdo odpálil petardy a volal „V Temešváru postříleli děti!“, začali lidé z poklidné, režimu loajální demonstrace utíkat. Už bylo jasné, že revoluce začala.

„Na jedné straně náměstí je palác, z jehož balkonu mluvil Ceausescu, na protější straně budova Ústředního výboru komunistické strany. Vzájemně byly propojené podzemním tunelem, kterým Ceausescu utekl a ze střechy sídla strany na poslední chvíli uletěl vrtulníkem,“ popisuje Radu Safran, který se účastnil demonstrací v centru Bukurešti a vydal se také k sídlu Radia Romania.

Přehrát

00:00 / 00:00

Před 25 lety se Rumunsko zbavilo nenáviděného Ceausesca. Při revoluci a krátce po ní zahynulo přes tisíc lidí. Příspěvek připravil P. Novák

Tam svou historickou úlohu sehrál Alexandru Mironov, redaktor pořadu o vědě a technice, který přišel demonstrantům otevřít dveře do budovy rozhlasu.

„Když dav začal lomcovat dveřmi, seběhl s dalšími kolegy do vrátnice, kde stálo 10 vojáků s připravenými kalašnikovy. Začal je přesvědčovat, aby nestříleli a opustili vrátnici. To už se proslýchalo, že v centru Bukurešti vojáci zastřelili několik demonstrantů,“ vzpomíná Mironov.

„Chvíli se na sebe dívali a nikdo se nepohnul. Pak dal velitel vojákům pokyn a ti v mžiku zmizeli zadním východem,“ dodává. Alexandru Mironov vzal z davu 10 lidí a zavedl je do studia.

Bukurešť - bývalé sídlo ÚV KS Rumunska | Foto: Pavel Novák

Dne 22. prosince obsadili revolucionáři rozhlas a později i televizi. Do celé země volali „Bratři Rumuni, diktátor padl, jsme všichni svobodní“.

Moci se ujala Fronta národní spásy vedená pozdějším prezidentem Ionem Illiescem. V atmosféře chaosu, nedůvěry a strachu ještě po pádu Ceausesca zahynulo přes 800 lidí.

Na historii se zapomíná, smutní Rumuni

Na náměstích Bukurešti se 25 let po revoluci vršily u pomníků padlých hrdinů věnce a kytice. Vzpomínajících na oběti revoluce ovšem byly sotva stovky.

Pan Petru a paní Teodora si na náměstí před univerzitou dobře vzpomínají, kde byla barikáda a odkud do lidí stříleli vojáci. Mrzelo je, že památku obětí revoluce nepřišli uctít, ti co ji zažili a že už se na dobu hladu a nesvobody pozvolna zapomíná.

"Iliescu patří před soud za prolitou krev" píše se na transparentu demonstrantů v Bukurešti | Foto: Pavel Novák

Svíčku u pomníku zapálil také 45letý pan Nicolae. Byl tehdy na náměstí a pomáhal zraněným. Je mu smutno z toho, jak krátká je lidská paměť.

Přišel i s jedenáctiletou dcerkou a vydali se spolu na další místa, která má pan Nicolae v živé paměti, aby jí vyprávěl o době, kdy lidé začínali znovu žít a kdy se každý s každým dělil o poslední krajíček chleba.

Pavel Novák, Simona Bartošová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme