Křesťané v Iráku prožívají kvůli Islámskému státu smutné Vánoce
Nejhorší časy ve své staleté historii zažívají iráčtí křesťané. Ještě před deseti lety jich v zemi žilo 1,5 milionu, od americké invaze ale jejich počet klesl na pětinu, možná jen desetinu původního stavu. Po útocích a perzekucích ze strany sílících islámských extremistů letos přišla zřejmě definitivní rána – postup Islámského státu.
Sám papež František nedávno prohlásil, že islámský extremismus vyhání křesťany z Blízkého východu. Na mysli měl nepochybně hlavně křesťany irácké.
V neděli ráno se kostely na křesťanském předměstí Erbílu plní věřícími. Po bohoslužbě u sv. Eliáše se ale jen část z nich rozchází do svých domovů. Zbylí se trousí do stanů rozesetých po kostelní zahradě. Erbíl, hlavní město iráckého Kurdistánu, se jim stal útočištěm.
„6. srpna sem do Erbílu přišlo 12 tisíc křesťanských rodin. V našem kostele jsme přijali nějakých 700 osob,“ vzpomíná kněz Dóglas al-Bází na den, kdy před Islámským státem utekli křesťané z okolí Mosulu. O uprchlíky se teď stará.
Iráčtí křesťané zažívají těžké časy. Uprchlický tábor u kostela sv. Eliáše v Erbílu navštívil zpravodaj Českého rozhlasu Štěpán Macháček
„V oblasti, kam vtrhl Islámský stát, nezůstali křesťané vůbec žádní. V Mosulu se jejich počet rovná nule, všichni utekli sem do Erbílu. Křesťané z jiných měst pak našli útočiště v dalších částech Kurdistánu,“ dodává duchovní.
Křesťané na severu Iráku jsou etničtí Asyřané, potomci starověkého mezopotámského národa. Mezi sebou mluví převážně aramejsky. Arabštinu jako oficiální jazyk Iráku přitom také ovládají všichni. V autonomním Kurdistánu jim to ale moc nepomáhá.
„Kéž bych se mohla vrátit do školy. Já jsem v Karakúši právě dokončila střední školu a hlásila se na fakultu. Tady je to ale Kurdistán, kdežto my jsme spadali pod centrální, bagdádskou vládu. My proto kurdsky nemluvíme, jenže tady jsou všechny školy v kurdštině,“ stěžuje si 18letá Diana.
"Křesťanství v Iráku už nikdo nezachrání"
Její rodina, stejně jako 90 procent lidí obývajících stany u kostela, přišla z původně téměř čistě křesťanského města Karakúš. Teď v jejich domech bydlí džihádisté.
„V naší společnosti má dům velkou duchovní hodnotu. Jakmile někdo nezvaný do domu vstoupí, pak ho vlastně odsvětí. Těmto lidem je proto jedno, jestli bydlí ve stanu, nebo v luxusním hotelu. Nic se totiž nemůže vyrovnat vlastnímu posvátnému domu,“ přibližuje myšlení iráckých křesťanů Dóglas al-Bází.
Kromě útěku měli křesťané dvě možnosti – buď přestoupit na islám, nebo zemřít. „Jsme hrdí na to, že jsme Iráčané. Irák ale není hrdý na nás. Vedle těch zločinců už tu zkrátka nemáme místo k životu. Řekněte tedy, prosím, u vás v Evropě, aby mému národu otevřela brány dokořán,“ vzkazuje irácký kněz.
Se zpravodajem Českého rozhlasu se rozloučil se slovy, že křesťanství v Iráku už nikdo nezachrání. Teď už jde prý jen o životy křesťanů samotných.
Zvětšit mapu
