Whistleblowerům se snaží dodat odvahu nový mezinárodní projekt
Whistlebloweři jsou ve Spojených státech a Velké Británii stále častějším jevem. Tito lidé riskují vlastní kariéru i svobodu, aby upozornili na nepravosti, které se dějí na jejich pracovišti. Mezi nejznámější z nich patří Edward Snowden, vojín Manning nebo v Česku Libor Michálek.
Ministerstva a další vládní úřady ovšem dávají na takové – z jejich pohledu potížisty – mimořádný pozor. Několik měsíců už proto existuje mezinárodní platforma, které se snaží budoucí oznamovatele nepravostí všemožně podpořit.
„Když mě zlanařila NSA, americká Národní bezpečnostní agentura, složil jsem přísahu, že budu dodržovat ústavu Spojených států. Nepřísahal jsem, že budu poslouchat NSA nebo prezidenta Spojených států. My v Americe přísaháme na dokument, který považujeme za svatý,“ připomíná výchozí úvahu amerických whistleblowerů veterán tajných služeb Kirk Wiebe.
S několika americkými whistleblowery natáčel v Londýně zpravodaj Českého rozhlasu Jiří Hošek
Za největší hrozbu současné demokracie nepovažuje korupci, Islámský stát nebo expanzivní politiku Ruska, nýbrž monitorování a shromažďování soukromých informací ze strany amerických a britských tajných služeb. Podle Wiebeho jde o operaci, která vychází z presumpce viny.
„Americké války na Blízkém východě a ve Střední Asii se staly ospravedlněním pro hromadné sledování osob. Přitom nejde o nic jiného než o zastrašování. Britská GCHQ nebo NSA nemusejí neustále odposlouchávat každého z nás. K zastrašení ale stačí už vědomí, že to udělat můžou. Je to zdvižený prst vůči lidem, kteří nesouhlasí s politickým establishmentem, a současně je to útok na žurnalistiku,“ říká Matthew Hoh.
Satisfakce pro Snowdena?
On sám byl prvním americkým státním úředníkem, který rezignoval na svou funkci kvůli nesouhlasu s americkou politikou v Afghánistánu. Bývalý diplomat ministerstva zahraničí tvrdí, že dodnes trpí ústrky a očerňováním ze strany vládních úřadů, což je tvrzení, které se samozřejmě nedá ověřit.
Matthew je jednou z hlavních tváří nové platformy ExposeFacts. Ta se snaží vytvořit podmínky pro další whistleblowery, aby si dodali kuráže a přišli s tím kterým odhalením. Nabízí například údajně bezpečný systém pro zasílání kompromitujících materiálů elektronickou cestou.
Whistleblower je v doslovném překladu ten, kdo píská na píšťalku. Má přístup k interním informacím o nekalém nebo nezákonném jednání na pracovišti. Aniž by sledoval vlastní zájem, upozorní na to instituce, které mohou zjednat nápravu. Ve většině případů pak whistleblower čelí odvetným opatřením ze strany zaměstnavatele (šikana, odebrání osobního ohodnocení, výpověď).
Projektu ExposeFacts pomáhá i Coleen Rowleyová, bývalá zaměstnankyně americké FBI, která proslula odhalením šlendriánu amerických úřadů před útoky na New York a Washington v roce 2001.
„V odpovědi na selhání zpravodajských služeb kolem 11. září mnoho amerických představitelů uvedlo, že tajné služby vyhodnocovaly příliš velké množství informací. Přirovnali to k požární hadici, ze které tryská tolik vody, že se člověk nemůže napít. A co se stalo po 11. září? Z požární hadice se staly informační Niagarské vodopády. Z těch se pak časem stalo cunami. Jestliže bylo těžké napít se z požární hadice, je teď snad jednodušší srknout si z cunami?“ ptá se Rowleyová.
Whistlebloweři, kteří se angažují v ExposeFacts, doufají, že se v průběhu let dočká satisfakce a snad i omilostnění nejslavnější „oznamovatel“ současnosti Edward Snowden. Kirk Wiebe připouští, že některé techniky zpravodajské práce Snowden prozrazovat nemusel. Že americký whistleblower nakonec zakotvil v Rusku, prý ale jeho kredit nesnižuje.
„Snowden nikdy nechtěl zamířit do Moskvy. Byla to pro něj čistě zastávka na cestě do Jižní nebo Střední Ameriky. Někdy v době, kdy v Moskvě přistál nebo čekal na další spoj, mu americké ministerstvo zahraničí zrušilo pas. Neměl na výběr a musel zůstat na moskevském letišti,“ vysvětluje Wiebe.
